|
|
||||||||||
Ach, jak tenká bývá hranice mezi hledačstvím, promyšlenou provokací, subjektivním uchopením všeobecně známého faktu a debilitou. Co je a co už není košer? Kde můžeme kývat uznale hlavou a kde si ťukáme na čelo? Je ještě teplý lidský exkrement uprostřed galerie útokem proti zažitým konvencím, nebo je to prachsprostý čin zoufalce? Jsou trencle nad hradem odvážným výpadem směrem k něčemu/někomu, nebo je to stupidita nejhrubšího zrna? Jsou Pussy Riot se svými kuřaty ve vagínách adeptkami na Nobelovku, nebo nezbývá než kroutit hlavou? Je vše na první pohled odsouzeníhodné pouze nepochopenou kontrakulturou?
Je Lou Reedovo album Metal Machine Music výplodem génia? A co Captain Beefheart a Trout Mask Replica? Nebo tuzemští Ještě Jsme Se Nedohodli? A Knížákův Aktual? Lulu? Jak se k podobné hudbě (?) postavit?
Ve kterém bodě se vše láme? Je opravdu celý svět dvojaký a na každou událost nebo čin je možno nahlížet dvojím zrakem a měřit dvojím metrem? Je něco, co se může nebo musí líbit opravdu všem lidem na zeměkouli? Je hudba, která se nedá poslouchat revoluční jenom proto, že MY jsme k ní ještě nedospěli? Je bojující a rebelská právě pro svoji nezkousnutelnost? Je obraz, na jehož plátně je nablito něčím, co zasluhuje týdenní diskuzi?
Co nutí schopné muzikanty a pravděpodobně i jazzmany komponovat hudbu podobnou té, která se line z Compartment C? Drzost? Rebelie? Vzdor?
Proč se zdráhám – a to i přes nesporné muzikantské kvality – nazvat album Compartment C klenotem progresivní hudby a majákem v šedi průměru? Nepřipadne mi jejich černobílé album dostatečně odvážné a hledačské? Nebo že by mi scházelo nějaké atraktivní pojítko, nějaký zajímavý tmel, který vyplní spáry mezi bohapustou kingcrimsonovskou matematikou (a že jí tam je vrchovatě) a kingcrimsonovskou instrumentální zručností?
Proč jsem z této hudby povětšinou nervózní? Bylo tohle cílem italské trojice? A není ode mne příliš povrchní argumentovat tím, že v běžném životě si užívám nervozity dosytosti tak jako tak? A koho to zajímá? Nebo jsem tupan, který prostě už nikdy nedocení zvídavý trojzvuk kontrabasu, elektrické kytary a bicích...? A to i přes občas dechberoucí virtuozitu? A tak mě napadá: nejsem už náhodou příliš starý?
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Deambula Rec.
Vydáno:Únor 2017
Žánr:math jazz úlet
Tony Berardinucci - kytara, zvuky
Giuseppe Iubatti - kontrabas, zvuky
Davide Di Virgilio - bicí, perkuse, zvuky, loopy
1. Intro
2. Approaching A City
3. Eleven A.M.
4. Eye + Ear Control
5. Yonkers
6. Depression
7. The End Of The Day
8. Outro
MindThorN
Entitylogist
Korn
Requiem
Arallu
En Olam
Pouppée Fabrikk
Armén
Ingested
Where Only Gods May Tread
Negativa [ES]
04
Kylesa
Exhausting Fire
Usurpress
Ordained
Nimbrethil
Res Adversae
Stratovarius
Nemesis
Gaia Mesiah
Excellent Mistake
Třetí album punkové kapely E!E nazvané pouze Deska, které původně vyšlo v roce 1996 pouze na CD, aktuálně vychází rovněž na vinylu, a to na Papagájově...
13.5.2022Soupiska Basinfirefestu, který se odehraje 23. až 26. června ve Spáleném Poříčí, se rozrostla o rakouské pekelníky Belphegor. Kompletní informace k fe...
13.5.2022Americké brutal/tech deathmetalové ikony Origin pouští do světa klip k titulní skladbě z připravovaného alba Chaosmos. To vyjde 3. června u Agonia Rec...
12.5.2022Hned tři zastávky v Česku nabídne aktuální tour Marduk. 26. května můžete zavítat do brněnské Melodky (fb event), o den později do Jablunkova a klubu ...
12.5.202226. května zahrají v pražském klubu Futurum finští cvoci Oranssi Pazuzu, kterým bude dělat společnost brazislká formace Deaf Kids a norský umělec Stur...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.