Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sice nepatří mezi ty nejaktivnější bandy pod sluncem, ale určitě najdeme i línější. Jižani nikdy nepatřili k tahounům ekonomiky, tak proč by to v hudebním řemesle mělo být jiné :-)

Prodlevy mezi jejich alby se počítají na víceletky, což je důvodem proč v jejich diskografii můžeme od přelomu tisíciletí najít pouhých pět nahrávek. Ta letošní, pojmenovaná In Absence, na mě dýchla lákavým pachem neznáma. Asi se shodneme, že se v Itálii pravidelně líhnou zajímavé projekty a Coram Lethe do této skupiny patří. Jdou stranou mimo hlavní proud spoléhající na duševní jednoduchost posluchačů, mnohem blíž mají k těm, kteří zkouší nová teritoria a v probádaných lokalitách se necítí moc dobře. Svým hudebním naturelem odmítají zprofanované technologie a hledí si soukromé války s notami a rytmem, která z jejich konání dělá nečitelnou loterii. Aktuální, slušný výsledek je jedna věc, ale určitě za tím bude i několik slepých uliček a bot.

In Absence je tvrdé a kostrbaté jako psí oříšek, který po koupeli v potoce proběhne roštím. Nejde přesně říct, co je to za živočicha, jaké barvy, vyznání nebo sexuelní orientace. S tímhle albem je to podobné, nehlásí se k žádnému konkrétnímu stylu, spíš plave někde v meziproudu ovlivněno okolními artefakty. Současný zpěvák Giacomo Bortone, který je u kapely od roku 2014 a In Absence je jeho vstupenkou do světa Coram Lethe, je asi nejvíc tradičním prvkem, který se svým obhroublým zpěvem hlásí ke klasické představě tvrdé hudby. Ostatní je ten zmíněný ořech v roští. Kostrbaté, jaksi rozházené kompozice, ve kterých je občas těžké vysledovat hlavní bod programu. Hudebně album tíhne k tvrdému jádru, ale výjimkou nejsou lehčí pasáže přiklánějící se k užitnějším melodiím a lehké noze za bubny.

Jako prazáklad všeho považuji death metal, který se dokáže vyšvihnout k opravdu silným výkonům. Nesmiřitelně se hrne temnou oranicí a ani jednodušší stavba mu nebrání v získání pozornosti, jak ukazuje primitivní a šikovná Not Been Born. Ona je vůbec na albu celá řada veskrze jednoduchých a přímočarých motivů, které kontrastují s odvážnějšími vyhrávkami. Moc se mi líbí skladba Antimateria, která zachycuje obě tyto polohy v krajní podobě. Bušící, jednolitá, black metalem načichlá skladba v sobě skrývá nadýchanou mezihru, která zásadně mění nasvětlení scény. Složitější skladby zase dávají patřičný šmrnc a jedinečný feeling, který z In Absence dělá neobvyklou záležitost.

O této desce nelze říct, že by patřila k poslechově nejpřitažlivějším nahrávkám, jaké jsou k mání. Skladby jsou hodně strukturované, album nepůsobí kompaktně a docela mi trvalo ho dát na ex. Ani teď nebudu tvrdit, že si mě kapela omotala kolem prstu, na to zkrátka nemá. Beru je spíš jako zajímavý příklad invence a představení lokálního souboru.