Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aabode - Hyper-Death

AabodeHyper-Death

Garmfrost25.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Hyper – Death není metal obohacený o industriální ruchy nebo chladnou elektroniku. Jedná se o tvůrčí šílenství, svobodu a uměleckou otevřenost.

Nová posila industriálního death metalu z Nancy ve Francii slyší na jméno Aabode. Jedná se o dvojici Aabstracter, který hraje na strunné nástroje a bicí a Aabyssal. Ta má na starosti elektroniku a mikrofon. V popisu svého stylu je použito také avantgarda… Pod pojmy avantgardní nebo industriální death metal si lze představit ledasco. A to také v podstatě tvorba bývalých členů industral/post/blackových BVDK vlastně nabízí. Těžko uchopitelnou elektrárnu s vlivy psychopatických představ či zvláštního filmového soundtracku.

 

Aabode existují pouhé tři roky, na svém kontě mají však dvě dlouhohrající alba, EP, singl a jednu šílenou kolaboraci. Každý počin je lehce odlišný. Je zřejmé, že jsou Aabode hladoví po tvoření. Jejich apetit je rozmanitý, avšak ukotvený v extrémních pocitech. Při poslechu jejich bandcampu mám ovšem spíše pocit, že jsem navštívil elektronickou kapelu než death metalovou. Obě položky – elektronická i metalová – jsou hmatatelné, nicméně metalového myšlení a cítění je zde jako šafránu. Respektive doposud to tak bylo. Hyper – Death je nejmetalovější a nejdivočejší nahrávkou Aabode.

 

Klidně bych si v případě Hyper – Death pomohl v popisu i označením experimentální. Nové album je mixem tvrdosti a rozevlátosti. Ostré kytarové beglajty se mísí s nehezkou elektronikou. Bicí jsou převážně naprogramované, tucavé ale také nasypané. Kytary často ustoupí syntezátorům a samplům. Nejšílenější jsou ovšem zpěvy. Zpěvy zní nadneseně. Aabyssal své hlasivky doslova ničí. Screamuje a to je nejlidštější, co ze svého hrdla dostává. Tato pěkná holka mluví, šíleně si prozpěvuje, směje se zmutovaným hlasem, je pitoreskní i děsivá.

 

Nepřístupné album je plné roztodivných chutí a příměsí. Docela v pohodě se dá poslouchat Code Catalogue. Je možná nejmetalovějším songem, určitě však nejpřímočařejším. Ale i zde je od posluchače třeba hodně nadhledu a schopností uchopit podobně znějící hudbu. Opravdu se nejedná o metal obohacený o industriální ruchy nebo nasamplovanou elektroniku. Jedná se o tvůrčí šílenství, svobodu a uměleckou otevřenost. Záleží na vás, jak to máte nastavené.

 

aabode

 

K podivné muzice patří dobré texty. Obzvláště mě baví God Has Entered My Body, Like a Body My Same Size, ve kterém bůh navštěvuje tělo, které je pro něj pastí. Osoba je šílená a zvrácená. Přivázaná k posteli, sjetá léky. Hlavně musí být ve městě cirkus… Taková blasfemie pro mě představuje v podstatě celé album. Šílenství, divokou hravost, krvelačné sebevražedné choutky a městské podzemí.

 

Po odtažitém počátečním zkoumání se často přistihnu, že nadšeně tepu spolu s divokou dvojicí a opakovaně se k albu vracím bez nějakého přemlouvání. S elektronikou nemám mnoho zkušeností. Koketoval jsem s ní kdysi dávno, ale neznám současnou scénu ani trendy. Hyper -  Death na mě však působí skvěle. Po naposlouchávání starších počinů je zřejmé, že Aabode jsou kapelou vyzrálou s nabitými zkušenostmi, avšak stále neuchopitelnou a zkoumající vlastní nitra a pokoušející překračovat zábrany. Aabode si musím zapamatovat. Tuším, že na další počin nebudeme čekat moc dlouho…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky