Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Máme tu před sebou další střípek z mozaiky obrázku, jemuž vévodí logo Cradle Of Filth. Tentokrát se jedná o nemalé EP s příznačným názvem Vempire Or Dark Faerytales In Phallustein (dále jen Vempire). Počin světlo světa spatřil v dubnu roku 1996 tehdy ještě pod křídly Cacophonous Records. Ještě v úvodu doplním, že alternativní název nahrávky zní V Empire Or Dark Faerytales In Phallustein, což má evokovat význam jakési páté říše.

Sestava, která nahrávala tuhle desku, je zase o trošku jiná, než na předchozím díle. Z kapely odchází bratři Ryanovi a zakládají vlastní skupinu Hecate Enthroned. Další postavičkou, která mizí z řad špinavců, je Paul Allender, který se nadále hodlá věnovat své rodině. Ztráta tří person je pro Daniho velká rána a uvažuje o rozpadu kapely. Však také přišel o zásadní nástroje (kytary, klávesy). Ovšem záhy se dostavuje náhrada. Složení souboru, které utvářelo EP Vempire, bylo tedy následující: Dani Filth (zpěv), Stuart Anstis (kytara), Robin Graves (basa), Nicholas Barker (bicí) a Damien Gregori (klávesy). V bookletu desky je ještě uvedeno jméno druhého kytaristy jménem Jared Demeter. Zde existují dvě verze vysvětlující jeho účast. První hovoří o tom, že zde Jared vystupuje na výpomoc a pochází z kapely December Moon, druhá pravděpodobnější (dle mého soudu) říká, že je to pouze obchodní tah kapely, aby byli kytaristé dva, čili pouhá fikce. Na desce se jako obvykle, což do budoucna bude taktéž velkým zvykem, podílelo i pár hostů. Tentokrát se jednalo o hosty obohacující desku o ženský zpěv. První zpěvačka se jmenuje Danielle Cneajna Cottington a druhá vystupuje pod jménem Lady Jezebel Deva. Toto je historický okamžik, kdy v řadách Cradle Of Filth vystupuje dnes nám dobře známá a neodmyslitelná Sarah Jezebel Deva. Zvláštností však je, že ačkoli od této chvíle až do dnešních dnů s kapelou Sarah vystupuje a natáčí alba, nikdy nebyla zařazena jako oficiální člen, vždy jako host. A když už jsme se opět roztočili kolem jmen podílejících se na tvorbě EP, budeme jemně pokračovat. Texty obstaral, jak jinak než Dani špindíra. Vskutku nádherný obal, který zdobí dvě ženské postavy. Jedna v roli anděla, druhá v roli (nejspíš) Ježíše (soudím, dle trnové koruny kolem hlavy). Celkově je obrázek laděn převážně do hnědé barvy. Opravdu úchvatný motiv, pro mě tenhle obal vévodí celé diskografii Cradle Of Filth. Jeho autorem je Chris Bell a promo fotky tehdy vytvářel Frater Nihil. Jako sonda do historie to, myslím, zatím stačí a podíváme se nyní hlouběji do útrob Vempire.

Šestistopé EP s celkovou délkou neúplných čtyřicet minut se na první pohled může jevit vcelku nenápadně. Opak je pravdou. Tento materiál osobně řadím na vrchol tvorby Cradle Of Filth. Tajuplná a značně tmavá, temná atmosféra prostupuje každou vteřinou celého času. To vše díky klávesám a nádhernému ženskému zpěvu, který dodává black metalové hudbě nový netušený rozměr. Ovšem je na každém, jak se s ženskou personou v black metalu vyrovná. Třeba takový Maniac Butcher se na to tváří jinak. Vše se samozřejmě stále motá a drží kopyta černého kovu. Dani zde nádherně poskřekuje a vytváří tím osobitý obraz kapely. Občasné odlehčenější pasáže dopřávají posluchači příjemný oddech a milé pohlazení po sluchovodech. Pěkné líbivé melodie jsou střídány smrští a divokostí. Pestrost písní je jedním slovem nádhera. Žádný pocit nudy, vaty, stereotypu. Nic takového, barevný materiál s vysokým potenciálem. Kvalitně odvedená práce, vskutku. Už při prvních tónech úvodní Ebony Dressed For Sunsetvám bude jasné, s kým máte tu čest a že v klidu rozhodně nezůstanete. V druhé písní The Forest Whispers My Name si tak trochu zavzpomínáme na desku předchozí The Principle Of Evil Made Flesh. Zde se však skladbě dostalo nového vzezření a řekl bych i lepšího - více vampýrského. Třetí desetiminutová pecka Queen Of Winter Throned je něčím tak geniálním, že lépe to říci ani nejde. Však ji také roku 2006 časopis Kerrang! zařadil mezi dvacet hymen extrémního metalu. V této skladbě se vystřídají veškeré trumfy, kterými skupina disponuje. Následuje svižná Nocturnal Supremacy, která v nastolené krvelačné jízdě logicky pokračuje. Oddych a takový delší odpočinek se posluchači dopřeje v předposlední She Mourns A Lengthening Shadow. Dá se tento kousek nazvat i intermezzem avšak nutno podotknout, že nezbytným. Bylo opravdu velice zapotřebí, aby posluchač na malý moment ustálil svou maličkost a byl tak připraven na běsnění dostavující se s posledním songem The Rape And Ruin Of Angels (Hosannas In Extremis). Tato druhá nejdelší skladba celého EP výborně zakončuje nesmrtelnost této nahrávky. V posledních několika vteřinách už totiž jen doznívají nářky upalovaných ženštin. Ó, jak nemám rád církev. Krásná tečka. 

Po vydání tohoto skvostu nastaly problémy kolem vydavatelství. Cacophonous Records se dle slov Dani Filtha přestali o kapelu starat, dostavili se i finanční tahanice a podobné kratochvíle. Nakonec vše skončilo u soudu, který byl vyhrán ve prospěch kapely. Když se tak poohlédneme zpětně, jsou to vcelku krušné začátky, ovšem s výborným materiálem. Dnes můžeme být rádi, že Dani nedal kapelu k ledu, jak původně chtěl.