Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abigorum / Striborg - Spectral Shadows

Abigorum / StriborgSpectral Shadows

Garmfrost24.7.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od Satanath Records
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Spectral Shadows je splitko stejně přitažlivé jako odpudivé. Pro neortodoxní fans černočerné hudby, hluku a atmosféry bezmála povinnost, pro ostatní dobrý tip vyzkoušet sondy do niter méně známých, ale neméně objevných umělců.

Prostřednictvím Satanath Records se mi do rukou dostalo i skvělé split album ruských temných podivínů Abigorum a Striborg. Zatímco Abigorum s metalovou scénou jakés takés spojení ještě má, Striborg blackmetalově ambientní minulost nechali zdárně za sebou a servírují elektronicky studené zlo. Zdánlivě nesourodou dvojici interpretů pojí nejen vydavatelství GrimmDistribution a Death Portal Studio či distributor Satanath Records, ale misantropická odlidštěnost, nepřístupnost a osobitý sound.

 

Začněme u té „normálnější“ z dvojice, blackově zadoomaných Abigorum, mixujících temný metal s ambientem. Mluvím v množném čísle, ale ještě toto splitko nahrál Alexey Korolev sám s vokalistou říkajícím si Abstrusus. Po svém přemístění do Německa se obklopil zpívajícím kytaristou a basačkou. V červnu jim vyšla deska nová Exaltatus Mechanism a určitě stojí za velkou pozornost. Nyní se ovšem vraťme ke Spectral Shadows. Takřka hodinová nahrávka je rozdělena na půl mezi čtyři démonická zla od Abigorum a jednu dlouhou tucanici od Striborg.

 

Abigorum sází na surovou řezbu promísenou tvrdými beaty a noisově hlučný bordel. Skladby jsou na první pohled poháněny automatem, aniž by se někdo snažil o jeho pestrost. Kytary jsou stejně jako mrtvolný sípot vskutku ohavné. Avšak stylově zábavné. Salvy vzteku jsou narušovány výkřiky či deklamováním. Chvílemi si při poslechu Abigorum vzpomenu na Blut Aus Nord, jindy na skorojmenovce Abigor, ale také mi občas do uší prásknou devadesátkoví Samael… Atd. Ano, vzpomenout si lze na cokoliv, ale důležité je, zda jsou skladby dobré či nikoliv. Podle mě jsou skvělé. Jsou kontroverzní, nejsou pro každého a je znát, že tvůrce se do svého díla ponořil pěkně hluboko a vztekle.

 

 

U Striborg mám problém daleko větší. Půlhodinová syntezátorová jízda mi dala pěkně zabrat. Sin Nanna jakožto jediný člen Striborg je temná osobnost, která nedá nic zadarmo. Po čtvrt hodině nihilistického tepání jsem chtěl svůj ponor vzdát. Cestu ke Striborg mi kupodivu nastínilo nové album Leave the World Behind, které není tolik uzavřené. Není ani instrumentální jako Spktr, dá se tedy chytnout určitých berliček, byť se stále jedná o pěknou hnusárnu. Představte si hodně nasraného Mortiise na jednom tahu s Ministry a Vindsvalem. Stejně podmanivé jako odpudivé. Až jsem si tedy oblíbil současné Striborg, mohl jsem se vrátit k šílenému splitku a zkusit se dostat na kobylku i Spktr. Ta je opravdu monotónní a zdánlivě o ničem. O ničem se ale může zdát fandovi klasických nástrojů a běžně zaranžovaných kompozic. Ani milovníkovi moderní elektroniky nebude tahle zastaralá, ve své podstatě nepříjemná tucanice po chuti. Zde je dobré se na všechno vykašlat, nepouštět si to přes den, ale „klišoidně“ v noci, kdybych hulil, byla by to také cesta. Heh! Ne, nedá se psát slohová práce o tom, co je slyšet. Srdce i fantazie si odskočí do jiného vesmíru a návrat zpět je velice těžký.

 

 

Jak Abigorum, tak Striborg se společný kousek cesty vydařil a bezesporu se těm, kdo se vydal spolu s nimi, dostalo zajímavého výletu. Pro neortodoxní fans černočerné hudby, hluku a atmosféry bezmála povinnost, pro ostatní dobrý tip vyzkoušet sondy do niter méně známých, ale neméně objevných umělců.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky