Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Název nemálo klame. Wolf Eyes totiž není žádný nezbedný folkový pohanský warrior hlásající nedostižnost dávné historie, Wolf Eyes je promyšlený hlukový projekt dokazující, že hudba nezná hranic. Věnujme se tedy alespoň na chvíli letošnímu albu No Answer: Lower Floors.

O některých žánrech se rozhazují rozumy, že jsou víc než hudba a jedním z žánrů, který lze vnímat o něco intenzivněji než jako bezduchou sypačku, je právě noise. Alespoň Wolf Eyes dokazují, že tahle hudba dokáže být i pěkně náročná a zádumčivá. Tohle totiž není muzika, kterou si pustíte, když žárlíte na kamaráda, že vám dělá do holky (ačkoliv to tak není, ale vy ten pocit prostě máte a žere vás to). Nemluvím o noise, mluvím o No Answer: Lower Floors. Tady toho vzteku vážně moc nenajdete, lépe řečeno - není tam vůbec. Dokonce to není ani hudba pro chvíle pohody, kdy si s oblíbeným nápojem v ruce hodláte usednout do křesílka a jemně se nechat konejšit a kolébat libými tóny podmanivé hudby. To je totiž taky špatně. Tohle album, zjednodušeně řečeno, nutí přemýšlet, a to o čemkoliv. Prvně vyvstávají tyto otázky. Jakého původu jsou ty ruchy a prapodivnohrůzné zvuky? Odkud se vzalo to hnusné škrábání a skřípání? Která věc dokázala vyloudit tak táhlý tón zarývající se hluboko do hlavy? Až vás tohle přestane bavit, začnete přemýšlet nad dalšími věcmi. Nad svým životem, jeho smyslem, kam kráčíte a obecně nad vším, co vás sžírá a jak z toho ven. Samo sebou to asi nezafunguje ve všech případech a rozhodně nechci tvrdit, že každý z vás si dřepne a bude silně nasávat tu podivnou příchuť, kterou tahle deska rozdává.

Oním shlukem slov, která obsahoval předchozí odstavec, jsem chtěl nastínit, že toto album není zcela jednoduché na poslech. Je nutné do něj pronikat pozvolna a soustředit se na každičkou sekundu a zvuk, který v dané chvíli ovládne otěže. Není to žádný divoký běs, takže orientace je natolik snadná, že proniknout pod kůži nebude úplným hlavolamem. Jediné, co bude zkoušet vaši trpělivost, jsou ony nepříjemně-příjemné zvuky. Zejména poslední song je takovou zakončující perličkou. Po celou dobu jste jati ve střehu a napětí, neustále v očekávání, co z toho vyplyne. A ono nic. Jednotlivé skladby se v klidu plouživě promenádují a topí svého obdivovatele v nejistotě a snad i strachu. Pocity se prolínají a jsou napjaté a o to právě kapele jde. Jejich hudba vybízí k soustředěnosti. Nenabízí žádná temná zákoutí, do kterých máte možnost nahlédnout jen při správném úhlu pohledu. Je sice určitým způsobem tajemná, ale ne tolik, aby sama sebe neodkrývala. Spíše čaruje kouzly, která jsou průhledná, ale zprvu se jeví jako zázračné dějství.

A tak si zase sedám se sluchátkami na uších a vstřebávám hlasy, zvuky a rytmy, které mi Wolf Eyes servírují. Nerelaxuji, nevybíjím vztek, ale zádumčivě pohlížím na předměty svého bytu a přemýšlím o zcela jiné problematice, než jaký je jejich skutečný význam. Cítím zvýšený tlukot srdce a přemítám o věcech, do kterých nikomu nic není. Přesto všechno se dokážu plně soustředit na album No Answer: Lower Floors.