Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Před krátkým časem jsme se zde věnovali tajemnému projektu Shibalba, za kterým stojí dva členové řeckého okultního ansámblu Acherontas. Proč o něm mluvím zrovna tady a teď? Připadne mi totiž, že Shibalba vzala Acherontas chuť pouštět se do rituálů jako na posledních počinech. Jakoby vše řekli na Psychostasis Death of Khat. Jste zvědaví, co přináší čerstvá nadílka řeckých draků Amarta अमर्त (Formulas of Reptilian Unification Part II) a ptáte se, jestli to znamená, že je novinka prosta přesahů jinam?

Dle slov samotné kapely se Acherontas vrací k výrazivu devadesátých let ovlivněného ryzí současností. Zároveň se jedná o pokračování / rozvíjení Ma​-​IoN (Formulas of Reptilian Unification). Jen se podstatně zkrátila stopáž, vrátila zuřivá ničivost a upozadily se meditativní rituály. Náhle je vše přímočařejší, rychlejší, mocné a orchestrální, můžu-li použít podobné označení.

Když jsem si četl promo řeči o návratech kamsi a že je přitom Acherontas inovativní, pomyslel si cosi o pýše a pádu a s úšklebkem se pustil do objevování šesté nahrávky významného spolku helénského podzemí. Je znát, že pánové zatoužili po vichřicích a kovovém zvuku kytar. Jakoby na nás tím dýchl odér garáží a zaváté minulosti. Asi bych Acherontas hodně hanil, kdybych je osočil z pouhého retra. Kapela i nadále zní současně, snaží se nestát na místě, jen se zatoulala (nebo se opět našla) do světa zuřivého mládí.

Za každým koutem kouká hráčská vyspělost a skladatelská zručnost. Skladby obstojí samostatně i jako součást celku. Tablets of Mercury posluchači otevírá příběh díla. Činí tak ale šedivě, bez silnějšího momentu. To až v Schism of Worlds se začnou dít věci. Nová posila za bicími, Tom Vallely (Lychgate, Macabre Omen), hrne kapelu před sebou a na nic se neohlíží. Ta se ale i přes výplach zorientovala a vlní se v atmosféře jako had v písku. Acherontas mají rádi jednoduchá sóla se silnou vervou hnaná nad blast beatem, neohrnou ale nos ani nad thrashovou rubanicí ani zamyšlenými momenty, tak proč to sem nenarvat! I-AM Ness - The Tradition of EYE smrdí z počátku takovou starobou, že je to až moc, jak by řekl klasik – vocamcaď pocamcaď. Ale ani si nestačíte utřít brýle a už se to hrne z kopce dolů. Pěkně se to střídá.

V Yesod Inversum objevíme kouzlo melancholie, která ničím neškodí razantní zběsilosti. Může být i klíčem k celému dílu. Jsou zde slyšet postupy posledních nahrávek, ovšem v novém balení. Miluju typicky řeckou melodiku, která se na chvíli objeví v Rosa Andromeda. Tesklivé vyhrávky v krvavé melodii rytmické kytary zatínají do posluchačovy duše nelítostné pařáty. V Savikalpa Samadhi si pomalejšího tempa s plíživou atmosférou užijeme do sytosti. Nejdelší skladba novinky svojí tíhou není snadným oříškem a možná i díky ní tratí celá deska v naléhavosti. Každopádně co ztratí na krutosti a ničivé síle, získává na pocitovém poli. Nehezká záležitost, která připravuje půdu pro závěrečnou Amarta. Opět se ošklíbám nad zvláštně znějící akustikou a už vím, proč se mi nelíbí Tablets of Mercury. Amarta se ale na rozdíl od dříve jmenované postupně promění v čarovnou a úžasnou pocitovku se srdceryvnou melodií.

Je otázkou, zda se Acherontas vrhli na zdánlivě jednodušší styl, nebo pouze příběh druhého dílu s přídomkem (Formulas of Reptilian Unification Part II) potřeboval přímočařejší nářez a příště nám zase naservírují monumentální šlehu rituálních meditací, které mi tentokrát chybí. Milovníci řeckého melodického blacku mohou letos mlsat beze strachu z jakýchkoliv odboček. Amarta अमर्त (Formulas of Reptilian Unification Part II) je výborný black vzor léta devadesátá.