Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čelní představitelé nové vlny řeckého black metalu s prvky okultna a hermetismu Acherontas jsou pokaždé příslibem neopakovatelného zážitku. Nikdy se nestalo, že by se jejich další nahrávka dala předem odhadnout, a to ani z pilotních singlů. Stejně tak tomu bylo i tentokrát. Zvláštní mix post rocku a typického rukopisu Acherontas, který dominuje první zveřejněné skladbě The Offering of Hemlock, ani na moment neprozradí, v jakém duchu se Psychic Death - The Shattering of Perceptions bude odvíjet.

V. Priest správně využívá sestavy z předešlé Faustian Ethos, kterou řádně nakopl fenomenální bicmen Tom Vallely (zde Dothur). Ten i na novince dodává skladbám potřebný oheň nebo pestrou a dynamickou rytmiku, o kterou je radost se opřít. Dominantou novinky je opět a samozřejmě Acherontas V. Priest. Jeho projev není možné splést s nikým jiným, a to vlastně platí i pro jeho kytarové, potažmo kompoziční schopnosti. V tandemu s parťákem Saevusem H. a od předchozí desky také s Indrou předvádí, jak je dobré mít v kapele tři kytary. Díky jejich kouzelným harmoniím, pod nimiž bublá Hierophantova vůdčí baskytara, skladby doslova létají. Žádné berličky nejsou potřeba, aby Psychic Death… znělo dokonale atmosféricky.

Ano, ty tam jsou etnické prvky, zdobící starší nahrávky. Ambient či cokoliv podobného na desce nenaleznete. Respektive ano, ale ne doslova. Novými postupy a vlivy můžou být ony zmíněné post-rockové vlny. Sakrální atmosférou se novinka ozývá spíše v náznacích, než aby se okatě nabízela všední pozornosti. Řekl bych, že se na Psychic Death usadily snahy o rozpolcení ambientní a metalové tváře V. Priestovy. Ostatně taková byla už předchozí deska. I v pekelné vichřici je možné slyšet duchovní sílu nebo vnímat astrální cestování neposedných myšlenek. Pakliže jsem zmínil vlivy post-rocku, je nutné takové přirovnání brát s nadhledem. V. Priest je natolik osobitý tvůrce, že jakékoliv možné ovlivnění zakomponuje do svých představ, že se stává přirozenou částí vesmíru Acherontas. Tak jak to vlastně platí i pro heavy metal či sedmdesátkový rock.

Dokonalé vize nevšední představivosti pomáhá ukočírovat notně vyhledávaný producent a mistr zvuku George Emmanuel. Ten zachoval kapele její vlastní tvář, čímž se zatím nezařadil mezi producentskou smetánku, která své výrobky halí společným výsledkem. Nástroje jsou příjemně čitelné, barva zvuku však zůstává svým způsobem pořád špinavá. Milovníci obrázků s hloubkou a metaforickým příběhem ocení front cover od Chrise Undriheimara a jeho Blood and Fire Ritual art. studia. Jeho práce dostupné na jeho profilu Undirheimar nebo přímo Blood and Fire Ritual art. stojí za prozkoumání a jejich vychutnání.

Psychic Death - The Shattering of Perceptions by mělo znamenat nový začátek a nově otevřené směry do různých světů ať už viditelných či podprahových. Nechtěl bych tvrdit, že je tomu tak na sto procent. Tematicky se album nachází stále na dávno stanové cestě luciferiánské magie, kabaly a čarodějnictví. Hudebně se Acherontas více než kdy dřív obrací k vlastním kořenům v devadesátých letech. Což takto činí už pěkných pár let. Tedy nic nového. Album je skutečně zuřivé, není však přímočaré jako předchozí dvě desky. Onu přímočarost ovšem vnímám v případě Acherontas čistě symbolicky. Díky všemožným vlivům a šikovně zaranžovaným skladbám je Psychic Death zdařilé epické dílo, u kterého není důležité, zda je nebo není nejlepším a nejzralejším albem, jak se tvrdí v promo materiálech. Jisté je, že vyvolává závislost a díky odkazům posluchače může odvézt do světů, o kterých neměl tušení nebo zájem.