Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ador Dorath patřili svého času mezi nejzajímavější a také nejlepší atmosféricky black metalové kapely, co naše končiny nabízely. Prvotinu Adon Nin Edeleth Ador Dorath nešlo přehlédnout, a byť byla ovoněna stylem tehdejších Cradle of Filth, ničemu to nevadilo. Jednalo se a stále jedná o hodně povedenou nahrávku. Na dalších počinech Ador Dorath dokázali, že je jim ryze blackový chlívek úzký. Alba Symbols a Bestiari představovala kapelu coby progresivně otevřenou různým avantgardním choutkám. Před deseti lety natočili desku The Very Essence of Fire, která dokonale zapadla. Nevím, jestli se tak stalo pouze v mé bublině, ale vzhledem k tomu, že uteklo dalších deset let, během nichž koncertovali a zůstávali v povědomí, o této desce se mnoho nemluvilo.

Myslím si, že si jako první všimnete významné změny ve výrazu Ador Dorath, a to absence ženského vokálu. Lenka Machová už na The Very Essence of Fire „pouze“ hostovala, ale její hlas se nesl celou stopáží a dodával desce výsostný dojem. Těch změn v sestavě je samozřejmě víc. Lenčin hlas je však nejznatelnější. Znalci zaregistrují výraznou změnu v bicích. Novic (osm let v sestavě) Kamil Rýc (Nahum, Eschaton) má jiný styl hry než jeho předchůdci, a nutno dodat, že mi jeho styl na Ultimate Black sedí k plné spokojenosti. Přiznám se, že jsem koukal, jestli se nezměnil také klávesák. Klávesové party jsou naprosto jiné, než jsme byli v minulosti zvyklí. Ty tam jsou progresivní a „nadžezlé“ tendence. Martin Roženek je stále přítomen stejně jako výrazný vokalista a tvář kapely – Ivo Doseděl. Ador Dorath si v současnosti vystačí s jednou kytarou. Kytara Liliany Pfefferové je stejně svébytná a originální, jako zpěv a klávesy. Kytarový rukopis si nespletete.

Ador Dorath se na Ultimate Black jako by vraceli k prvním deskám. Zdánlivě. Nová cesta je přímočará, temná a poměrně agresivní. Atmosféra nahrávky je přes všechny ty krásné melodické linky na poměry kapely jakoby zlá. Hledal jsem náznaky avantgardy a našel. Náznaky. Pod vrstvou razance a tvrdých riffů jsou rozevláté a hravé nápady v bohatém zastoupení. Je ovšem potřeba dobře poslouchat. Sound desky je takřka deathový. Surový a pěkně tvrdý. Tempo písní je po většinu hrací doby svižně nasypané. Ivo rovněž působí odtažitě. Necítím jeho šibalský úsměv jako dříve. Možná se pletu a on se směje o to víc, ale na Ultimate Black je jeho scream nebezpečně chladný. Prokládá jej deklamací, ale i ta je stejně chladná jako řev.

Ador Dorath neměli nikdy nijak extra dlouhé nahrávky, Ultimate Black je však deskou s nejkratší stopáží. Pětatřicet minut pro takto energickou šlehu je přesně tak akorát. Ador Dorath nemají za potřebí cokoliv dokazovat. Zřejmě ani není nutné házet označeními – nejlepší/nejslabší deska v diskografii. Z dnešního pohledu mi novinka sedí nejvíc. Každý kousek mě baví, kapele všechen ten vztek žeru i s navijákem. Abychom si rozuměli, Ador Dorath se nepouští do extrému, který by popřel vlastní podstatu. Stále je znát původní duch. Jen naštvanější…

Kapela dospěla, s absencí ženských vokálů se vyrovnala po svém – nechybí. Ivo je bůh i ďábel. Kytary jsou těžkotonážní, basa mazlivá i brutální. Bicí fenomenální a klávesy i klavír grandiózní. Skladby mají zvláštní hymnický tah a je plný frenetických výbuchů. Ultimate Black má artwork černý jak svědomí. V bookletu si počtete pouze v případě, že si budete svítit baterkou. Rytmicky hravá rubanice Ultimate Black je deskou pestrou, ale pevně semknutou. Nezapomíná se na atmosférické vlny a podmanivé melodie, základem je ale náser!