Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ageless Gateway - Corruptor of Stars

Ageless GatewayCorruptor of Stars

Garmfrost9.6.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: V Corruptor of Stars se rozvíjí vnitřní blasfemie, vesmír, bůh coby protivník. Album se zdá být zuřivé, ale nemusí to být tak úplně pravdou...

Až na výjimky, respektive výjimku, jsou nahrávky zaštítěné polským podzemním labelem Godz ov War přinejmenším zajímavé. U většiny, co mi prošla sluchovody, mě napadlo, jak je dobře, že jsou zastoupeny aktivním vydavatelem. Mnoho dobrého by zapadlo či mělo problém protéct sítem nepřeberného množství rovněž dobrých nahrávek. Ageless Gateway je debutujícím jednočlenným projektem holdujícím temně vrstevnatému black metalu s přesahy k mrtvolnému pohřebišti.

 

Za projektem stojí multihráč Apparition, který se zhostil rovněž vokálů, nahrávání i mixu s masteringem. Je možné, že má za sebou zkušenosti nabrané jinde, nicméně nic jsem nikde na něj nenašel. Chlapík svému řemeslu rozumí, má představu, vizi, a ví, jak všeho docílit. Na debutovém počinu Corruptor of Stars rozvíjí blasfemii, do atmosférického prostranství vetknul disharmonické vrstvení, a celé to žene v nahalovaných ozvěnách.

 

ageless

 

Právě z oněch halů vzniká dojem kosmických dálav, vesmír cení zuby, Apparition vyzývá škůdce, kterým se zdá být starý známý bůh. V titulní skladbě Apparition slyší jeho hlas, vidí prázdnotu… Lehce klišé, ale připadne mi, že klišé zábavné. Nenudím se. V dalších skladbách vnímám pokračující oboustrannou nenávist. Škůdce má parazitický zájem o naši planetu, o nás, má z nás legraci a průvodce myšlenkami vše vidí, slyší a nenávist mu vrací. Je pozdě? Nemocné vědomí se rozšiřuje po celé planetě. Nakonec tento dobyvatel v úspěšném snažení dostane, pro co si přišel...

 

Nutno dodat, že příběhu zkorumpovaných hvězd odpovídá nihilistický hudební podkres. Ačkoliv, podkres… Slova si spíše domýšlíme, hlavní prostor má pokroucená hudba, ze které nenávist doslova cáká. Místy mám pocit, že se tvůrce při komponování nechal inspirovat vlastní psychedelií nebo podpůrnými dobrotami. Přičemž je dobré zmínit, že se mu skladby nerozpadají, nejedná se o žádný avantgardní cirkus, ale vcelku dobrý, zuřivě atmosférický černý extrém.

 

Hlasy jsou takřka nehmatatelné. Jsou spíše cítit, než by zněly v popředí. Jsou hluboké i syčivě chrčivé. Byť vzniká dojem, že jsou vlastně všudypřítomné, všimnete si, že na dlouhých plochách vůbec nezazní.

 

Corruptor of Stars se zdá být albem zuřivým a řádně nasypaným. To ale nemusí být úplně pravdou. V první řadě jsou slyšet kytarové party a bicí (programované). Jistým a neméně zajímavým doplňkem jsou klávesy, klavír… a to zejména v místech, kde se skladba mění v takřka v synth dungeonový chlad. Naprogramované bicí jsou většinou skoro nerozpoznatelné od akustické hry. Apparition zřejmě ví, jak by bicí souprava měla nejen znít, ale co je reálné a možné. Když se pak hra změní v dusot, nepůsobí to vůbec marně.

 

Ageless Gateway vstoupil na scénu s dobrou nahrávkou, která se jeví být příslibem pro věci příští a už nyní nabízí mnoho atraktivních okamžiků.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky