Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aherusia - And The Tides Shall Reveal The Traces

AherusiaAnd The Tides Shall Reveal The Traces

Bhut30.9.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Debutová práce netradičního řeckého folk blacku. Zajímavé a hezké pojetí, které nezevšední.

Řecké uskupení AHERUSIA  vydává svou první řadovou desku „And The Tides Shall Reveal The Traces“ Tato kapela se představila před deseti lety vydáním malého EP Whispers Of Moon. V současných dnech se na pulty dostala jejich zbrusu nová deska, která je vskutku velmi pestrá. Celé dílko obsahuje pouhých sedm skladeb. Ty jsou však velmi dobře poskládány a zřejmě s velkou pílí stvořeny. Celek vyznívá téměř monotónně nebýt melodických zvratů tohoto alba. V okamžiku, kdy se posluchač začne jemně nudit, kapela na světlo vytáhne nějakou tu náladovou změnu, která pozmění strukturu písně a tím pádem opět zaujme. Z díla čiší důraz na bicí nástroje. Zastupují zde jakousi mocnou mašinérii bojovníků, kteří udávají tempo a sílu celému regimentu. Jsou honosně nazvučeny a jejich pasáže místy vyznívají, co by nějaký pochod. Dobrým prvkem v hudbě zůstává lyra, která obdařuje počin o velké plus. Důležité je zmínit se o tom, že skupina si poněkud odpustila práci s texty. Jednotlivé skladby v sobě skrývají velmi malé množství zpěvu. Jedná se tedy téměř o instrumentální album. Nevidím v tom nic, co by bylo na škodu, jelikož tímto způsobem pak dobře vyznívají melodie a nálady. Kapela tak ukázala svou hráčskou zručnost.

 

Otvírák desky je píseň Birth Of Immortals, což je novější verze starší skladby uvedené již na o deset let mladším EP. Druhý kousek začíná na výše zmíněnou lyru, která dává písni dobrý punc. Skladba samotná v sobě obsahuje plno zvratů a vyznívá vcelku honosně. Trojka Methexis od samého začátku oplývá melodiemi a vydařenými pasážemi. Dalším znakem zůstává minimum zpěvných ploch. Určitě bych uvedl mouchu, kterou jsem poněkud těžko strávil. Totiž v pátém kousku Archangels se od druhé minuty a zhruba třicáté vteřiny objevil monolog. Ve skladbě vytváří jakési intermezzo. Nic, co by nějak výrazně vadilo, ovšem tato vsuvka končí až ve čtvrté minutě a dvacáté vteřině. Tudíž se jedná o téměř dvě minuty dlouhý monolog s kulisou hudby. Opravdu nepříliš povedená náplň. Závěrečnou skladbu vytváří To Our Ancestors. Začíná pomaleji a v podstatě celý její charakter je odlehčenější a pomalejší, než zbytek desky. Vytváří tak zajímavý závěr desky. Po necelé hodině album utichne. Jistě, že se najdou tací, kterým se dílo bude zdát nestravitelné a jeho obsah tak víckrát neokusí. Ovšem já jsem názoru, že k této desce se budu rád vracet. Však je to také první řadovka této kapely, tak uvidíme, jak se vytáhnou příště.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky