Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nizozemská hudebnice, zpěvačka a skladatelka Anneke van Giersbergen patří bezesporu k nejzajímavějším osobnostem světové hudební scény. Její jméno bylo zpočátku spjato především s kultovní kapelou The Gathering, kterou roku 2007 opustila, aby se vydala na sólovou dráhu. V jejím rámci vydala již čtyři řadová alba, ale úspěšně spolupracovala i s řadou osobností jako Arjen Anthony Lucassen, Devin Townsend, Danny Cavanagh nebo Amadeus Awad. Aktuálně se objevuje po boku islandských Árstíðir, v jejichž tvorbě se snoubí islandský folklór s vlivy klasické hudby.

Pro obě zúčastněné strany této překvapivé kombinace je společný počin "Verloren Verleden" dost netypický. Na desce s jedinou výjimkou totiž nenajdeme jejich autorský materiál, ale svérázné interpretace skladeb více či méně známých klasických autorů jako Edvard Grieg, Leonard Bernstein, Henry Purcell, Gabriel Fauré či Gottfried Stölzel. A nutno podotknout, že celé tohle spojení funguje naprosto skvěle.

Ačkoliv je Anneke znamenitou vokalistkou, byl jsem poněkud překvapen z faktu, že se chopila náročných operních partů. Naštěstí zde ale nenajdeme žádné pokusy o teatrální manýry, jež by v jejím podání mohly znít nepřirozeně, ale skladbám byl naopak vdechnut civilnější, byť rozhodně neméně působivý ráz. Z jejího projevu jako vždy číší notná dávka charismatu, křehké melancholie a podmanivosti ruku v ruce s velice osobitým podáním. Vzhledem k různorodému původu hudebních předloh si navíc musela poradit hned se čtyřmi jazyky (angličtina, němčina, francouzština a islandština), což zvládla rovněž bravurně. Pěvecky i hudebně více než zdatně nicméně sekundují i kolegové z Árstíðir, kteří zas všem položkám alba vtiskli svůj typický islandský folklórní feeling a komorní atmosféru a přes jejich autorskou i jazykovou rozmanitost docílili jednotné atmosféry alba.

"Verloren Verleden" je rozhodně mnohem víc než jen obyčejnou deskou předělávek. Je překrásným monumentem, jehož protagonisté slepě nekopírují předlohy, ale naopak je osobitě rozvíjí a nápaditě přizpůsobují své tvorbě a vlastnímu hudebnímu vnímání a pojetí. Díky tomu má album velký potenciál přiblížit tyto skvosty světové klasické hudby i "nezasvěcenému" posluchači, což je bezesporu velmi záslužný počin. Nezbývá než doufat, že si Árstíðir spolu s Anneke obdobně laděnou spolupráci zopakují i někdy v budoucnu.