Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Annie

Annie's TripParisian Jazz

Michal Z1.8.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Annie´s Trip přistoupili ke své hudbě s citem a nevrhli se do prvního alba po hlavě. Vyzráli a dospěli. Na domácí poměry kvalitní funky rockové album, které obstojí i v konfrontaci se zahraniční tvorbou. Mé receptory kvality jsou naplněny.

Tak co vážení metaleros? Jste připraveni po tvrdých bitvách, emo core a symfo útocích, řinčení folkových zbraní, na chvíli vyjít do „klidu“ a vychutnat si muzičku, která jde přímo na věc? Budeme se odrážet rocku do funku, nebo do klasicky řízného street rocku. Tuzemští Annie´s Trip nehrají hudbu na večerní rozjímaní, ale na rozjetý večírek, kde pohoda sálá ze všech přítomných.

 

Ke komu přišoupnout tuto brněnskou partičku? Je tam trocha Papriček, RATM, Mars Volta nebo polozapomenutých Mindfunk. Naštěstí nejde o obligátní o revival zmíněných. Annie´s Trip nebudou mít jistě problém vyjet za hranice (mj. už se tam koncertně podívali) a uspět, „Parisian Jazz“ jim doufám nakopne úspěšnou kariéru. U nás ale velkou díru neudělají, ledaže by to stočili k současným Support Lesbiens (tfuj fujtajbl).

 

Annie's Trip již existují několik let, ale první velké CD vydávají až nyní. Parisian Jazz je opravdové dospělé album a má smysl od začátku do konce, stále se něco děje, je vitální, nápadité, dotáhnuté téměř do konce. A hlavně má smysl a důvod být na trhu a žádat si pozornost lidiček ochotných vyvalit své korunky za CD.

 

Jdeme na to – „Striptease Dog“ je skákavý energický song, rozjásaný, pulzující otvírák. Zvuk (studio Shaark) je přímo střižený pro daný typ hudby, není v této oblasti téměř co vytknout, basa je potřebně čitelná, kytara nádherná. Od prvního songu kytarista Aivn ukazuje, že Navarro i Frusciante by se měli obávat o svá místečka. Jeho nápaditost, zručnost a cit pro skladbu je hotový a výrazový potenciál značný.

 

Přestože MoJoker nevlastní nijak pro mě příjemnou barvu hlasu, nakládá s ním velmi uváženě. Rozmanitost poloh a variabilita výrazu vše zachraňuje a vzhledem k posunu jeho kvalit se ještě máme na co těšit. Trochu váhám u bicích, některé pasáže mi přijdou jako by se Carlos držel zpět. Důraznější pohon by kapelu hnal více kupředu, k větší živelnosti, která možná vysvítá až při živém provedení skladeb. „Rodeo Baby“ začíná pěkně v poklidu, ale brzy mě sejme RATM slovník. Super song, kytara jako vrata od dvora, rytmizuje, štípe, vykrývá velké plochy, blbne společně se zpěvákem. Ale co je hlavní, sóluje – a jak!!! Vrchol alba.

 

Funky vylehčení „Shail Races With Jimmy A“, přichází vhod na vydechnutí, kdy máte čas vychutnat dospělost výrazu a skutečné hráčské umění Annie´s Trip. Přesto všemu dění vévodí především barevná kytara, která neleží na fleku, neparazituje na vlastních předchozích nápadech, ale stále hledá co ještě tak zariffovat. Výlupek „Fuck Your Love“, mírně trefený jako Janne´s Addiction či Mars Volta. Rytmika se snaží, pokud příště dosáhne lehkosti a barvitosti strun mistra, máme se nač těšit. Další uvolněnější „You Ain´t“ vypadává ležérně z beden, jako by ji hrál černoch pamatující zapomenuté. Zpočátku jsem skladbě nemohl přijít na chuť, ale její kvality na mě začaly promlouvat s opakovanými dávkami.

 

„Papa Hell“ způsobuje další nárazy hlavou do mohutného stropního svítidla, nakažlivá skákavost dominuje. Zde skvoucí se hybnost, musí k pohybu rozkmitat i toho nejzatvrzelejšího stojícího nekňubu v rohu sálu. Druhý žhavý reprezentativní kousínek z CD. Aivnova variabilita a schopnosti jsou vystaveny i při krátkém akustickém preludiu „Little Thing“ – slyšíte také první takty z úvodu alba Ride The Lightning? Příjemná, rozevlátá „Hangin´ About“ má tendence vás pohoupat v hřejivé rockové dlani – pořád žasnu, kde se „to“ všechno v muzikantech bere, jako by se narodili za louží a Kiedisovi a spol. bydleli v sousedství za vzrostlými platany.

 

Závěrečná titulní skladba výrazně funkuje a loučí se v papričkových nárysech, vyprovází nás do nudné noci. Po rozmarném večeru plném jásání, hýření barvami a radosti z hudby, se nikomu domů příliš nechce.  Na CD je jako bonus datová stopa – klip z natáčení alba a jeden malý bonus, vše patřičně ztřeštěné a prdlé.

 

(Poznámka: Kapela v současnosti patří již mezi nefungující. Poslední vystoupení proběhlo v listopadu 2010)


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky