|
|
||||||||||
Azure Emote (AE) jsou takoví američtí A Forest Of Stars. Alespoň mně tenhle příměr dává smysl. AE je zvláštní odrůda stylového míšence, kterému nejdou upřít nevšední názory a odlišný vhled do věcí, které mi ostatní považujeme za dávno přečtené. Kapela se na první pohled vyčleňuje z jakékoliv scény a jde cestou neoranou ke svému azurovému horizontu. Začátky jejich příjemně barevné historie můžeme najít v roce 2003 a první album vyšlo po čtyřech letech práce pod hlavičkou našich Epidemie Records. Potom se rozjetý vlak na čas zastavil a znovu se rozjel až v roce 2011. Od těch dob AE, stále jako trio, fungují dodnes. Na kontě mají tři alba pestrá jak zvnějšku tak zevnitř, a na to poslední se teď podíváme zblízka.
The Third Perspective je hodně zvláštní album a těžko ho přesně zařadit. Nejčastěji se v souvislosti s tvorbou AE skloňuje avantgardní death metal a já souhlasím hlavně s tím prvním slovem, to druhé za mě pokulhává. Album je koláží mnoha inspirací a vlivů a jistě můžeme říct jen to, že je to stále metal. Ať už jakéhokoliv druhu. Tvrdost patří k jeho zásadním stavebním kamenům a hrubé rysy jedné z jeho kmotřiček jsou jasně čitelné, stejně tak ale umí být něžné a romantické. Jako byste v prasečáku položili koberec a nasadili si večerní róbu. Tenhle vznešený dojem mají na svědomí klasické nástroje, kterých je užito s citem a mírou. O podobný cíl se snaží i časté klávesové vsuvky, které vytváří takovou spaceship a universe atmosféru. Vidím v nich kočičí zlato, takovou tu lacinější složku v jinak hodnotném díle.
AE tvoří výpravné kompozice nevšedního střihu. Vždy je tu silná melodie, kolem které kytaristé tancují jako kejklíři s žonglovacími balónky a vytváří jakýsi fantastický příběh. Klasické hoblovačky jsem hledal marně, ale kytarového kumštu bylo okolo dosyta. K death metalu jako takovému je hodně daleko, během sólových trylků jsme stahováni spíš někam do heavymetalových, avantgardních kulis a atmosféra na sebe bere odstín divadelního představení. Tvrdší jádro nahrávky je dlouho skryté, nechá se válcovat melodikou a jímavými vokály, které se v čistotě můžou přetrhnout. Silnou roli dostala hostující zpěvačka Melissa Feerlak, jejíž sytý, příjemný hlas dostává hodně prostoru a sluší jí to i v duetu s vedoucím celého cirkusu Mikem Hrubovcakem. Ovšem i ta jemnost jednou zvětrá a dojde k odhalení starých, podzemních struktur. Předposlední skladba Three Six Nine rašpluje nánosy sentimentu do ztracena a svorně s elektronickou zvukovou alchymií vrací metalu povědomější tvář. I Hrubovcak se za mikrofonem tváří solidárně a je upřímně hrubý.
Tím nejhodnotnějším, co album posouvá mimo tuctový proud jsou pasáže, do kterých vnáší své fluidum hostující Pete Johansen a jeho housle. Jejich zvuk je jednoduše kouzelný a díky nim jsem si vzpoměl na ty A Forest Of Stars v úvodu, ale také a hlavně na strašidelný projekt Morgul, který mě kdysi strašně bavil. Když jsem potom trošku zapátral v éteru, tak jsem tu asociaci pochopil. Houslové party na deskách Morgul totiž nahrál ten stejný Pete, tehdy o dobrých dvacet let mladší. Je to hlas z jiných časů, stále stejný, oslovující však docela jiného člověka.
Zajímavostí na závěr je fakt, že The Third Perspective vyšlo jak v klasické zpívané, tak i v instrumentální verzi. Slyšel jsem obě a myslím, že ani jedna není zbytečná. Vokály album výrazně polidšťují, zatímco instrumentálka zní jako průzkumná cesta do kosmu, během které v prázdném kokpitu hraje kompilace pozemských umělců. Kdo má rád sci-fi, neotřelé postupy a volný přístup k metalu, ten by si tuhle desku mohl zamilovat. Stojí minimálně za poslech v obou verzích.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Lomikar / 18.2.21 14:37odpovědět
Jak se na tom albu vystřídá ta hromada všemožných nástrojů a postupů, tak asi každý tam má něco, čeho by přidal a něco, co by zas vyndal. Já bych se zbavil toho ženskýho vokálu a přihodil houslí i elektroniky. Jinak mě to album bavilo až překvapivě dost. Má to trochu zvuk ze začátku milénia, klávesy na druhym tracku mi připomínaj Amorphis někde kolem alba Am Universe a z těch srovnání bych to asi nejblíž přiblížil k Unexpect. Což jest dobro.
Victimer / 11.2.21 4:11odpovědět
Určitě dobrá volba jak si dát trochu složitější materiál, ale celou dobu jsem se pohyboval jenom na povrchu. Dovnitř mě Azure Emote nepustili.
Label:Selfmadegod Records
Vydáno:Březen 2020
Žánr:avantgarde metal
Mike Heller - bicí
Ryan Moll - kytara, basa
Mike Hrubovcak - zpěv, klávesy, programing, samply
Hosté:
Kelly Conlon - basa, trumpeta (track 5)
Melissa Ferlaak - zpěv
Pete Johansen - housle
Jonah Weingarten - klávesy
Mark English - kytara (track 1)
Babak "Bob" Davodian - kytara (track 3, 6)
1. Loss
2. Curse of Life
3. Dark Realms
4. Negative Polarity
5. Three Six Nine
6. Solitary Striving
Elementary
Horizont lidskosti
Falkenstein
Heiliger Wald
Queensrÿche
Rage For Order
Ketha
#!%16.7 (EP)
Obscurity
Vintar
Kajkyt
II
Soyuz Bear
Black Phlegm
projet.hertz
Phonoscript
Nema
Animalia
Satyricon
Deep Calleth upon Deep
Dark Tranquillity
Construct
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.