Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Není tomu nikterak dlouho, co se na norské hudební scéně zabydledlo svébytné těleso jménem Ansur. Sémě progresivního, alternativního dění vyklíčilo v roce 2003, o dva roky později oslovili kolemjdoucí póvl demáčkem Carved in flesh a léta páně 2006 se na světlo světa vezdejšího vynořil první plnohodnotný potomek nesoucí jméno Axiom. Zde se tvorba ještě přikláněla k blacku, který byl jen tu a tam obšťastňován progresivními doteky.

V tu dobu pro mě stále velká neznámá, nic netušícího mě až jednoho letošního odpoledne dostihla jejich zatím poslední deska Warring Factions. Podle sražen na kolena, utřel sem si krev řinoucí se z pravého sluchovodu a jal se naslouchat argumentům cizinců. Trio mladíků z přístavního města Drammen na jihu Norska se správně rozhodlo odložit udice, zlomit harpuny a z jídelníčku vyřadit velrybí polévku. Namísto toho se s chutí zakously do propečenýho bifteku z prasátka. Podobně se já s chutí zakusuji do jejich desky, jen tak bez přílohy či dressingu. Metal v syrové podobě, lehký avantgardní háv a neokázalá potřeba experimentovat si mě získal od prvního poslechu. Jestliže na některých místech se Ansur stylově blíží krajánkům Extol, jinde se prosekávají cestou, která vede neznámo kam, jsou tak průzkumníky, pionýry se svou vizí a metodou. Proto slyšme místy drnkat country expres, tu a tam Vás šlehne po faldách krapet jazzu, ale jen tak zlehynka, nepoplašit, jen decentně naznačit. Neustále je přítomen metalový korpus držící ingredience hezky pohromadě.

Prvotní recepis před uvařením alba bych viděl takto:

350 g tvrdící kytary

200 g inštrumentální kytara

200 g klávesy (z toho kvásek ala Solefald cca 50 g)

250 g psychedelie

Tak to máme kilečko hezky prorostlé krkovičky, kterou si lze bez okolků dopřát den co den.

Sedmero skladeb tvoří vytříbenou kolekci, kde ani jedna není jako druhá. Každá je samostatnou jednotkou lišící se od ostatních náladou či tempem a pro posluchače tak není problém se s albem popasovat. Různorodost a čitelnost jsou velkými devizami této desky. Posluchač nebloudí labyrintem kompozic, nehrozí ztráta orientace natož smrt kdesi ve slepé uličce na torzech jeho předchůdců. Kapitolou samou pro sebe je nadmíru krásná obálka, která by ve formátu vinylového čtverce mohla tvořit působivý prvek na stěně v obýváku.