|
|
||||||||||
Mick Moss a jeho Antimatter je zpět a za sebe se přiznám, že teď recenzuji jednu ze svých nejsrdcovějších záležitostí. To je samosebou jisté úskalí, neboť budu trochu více nakloněn k pozitivnímu hodnocení. Zároveň bývám ale o to víc naštvaný, pokud kapela zklame. Mick už dávno není nějaký začínající umělec, který se přiučuje dílu, ale pořádný borec, co novou desku už vydává na vlastním vydavatelství Music In Stone. Black Market Enlightenment je, zdá se, Mickovým vrcholem a já se nebojím tady napsat, že doposud nejlepším. A to mluvím o Antimatter, kde rozhodně je s čím srovnávat. Pojďme se na kvality této desky podívat zblízka.
Mick ušel opravdu dlouhou cestu, aby se dostal do tohoto stádia, k této desce. Od Leaving Eden, první desky bez spoluautora a spolutvůrce Duncana Pattersona, až sem. Mick vyrostl ve velkého tvůrce s jasným rukopisem a s hlasem, který si nelze splést. Kde jsou časy první desky Saviour, kde se hlasově dělil s Michelle Richfield a působil, jako by se chtěl podílet pouze okrajově. Postupně se ale vypracoval do stádia, kdy prakticky nepotřebuje nikoho doprovázet, ani se o skladbu dělit.
Muzika Antimatter byla vždy hodně bolestivá, smutná, osobní. Oba původní členové kladli opravdu velký důraz na emotivní složku věcí, bývala to taková Anathema bez důrazu kytar. A tyhle dozvuky tam byly ještě dlouho. Jako vrchol spolupráce těchto dvou osobností bych viděl Planetary Confinement, kdy právě skladby čistě o hlasu Mosse a akustické kytaře jsou tím nejvýraznějším, co do té doby Antimatter udělali. Forma, ve které se ale nachází hlavní a už dávno jediný mozek kapely, je životní. Black Market Enlightenment je, zdá se, deskou, ke které si Mick klestil cestu po celou dobu. Tedy myslím po dobu, kdy už byl na Antimatter sám. To, co bylo na Judas Table naznačeno, bylo zde dotaženo k dokonalosti.
Black Market Enlightenment je deskou, která kdyby byla jen akustická (jako by tomu mohlo být kdysi), byla by silná. Opravdu hodně silná. To, co ale Mick dokázal, tedy nakopnout to (nejen) elektrickými kytarami, to je opravdová síla. Deska zní opravdu heavy, ne ale metalově ve smyslu tvrdě. Zní prostě těžce, kytary tvoří velké kusy zvuku, syntenzátory tvoří velkou část základu. Ta muzika se postupně změnila, je to hodně znát na minulé desce, která se vydala ještě více cestou temného rocku. To, co dříve Moss vytvářel pomoci jemných aranží a akustisky, teď pálí kalibrem novodobých poloh Anathemy. A jako přidaná nadstavba jsou na aktuální desce nástroje, které tomu dávají ještě vyšší level. Ve Wish I Was Here je to flétna, perfektně zakomponovaný saxofon v This Is Not Utopia a nakonec velmi orientálně laděná věc Existencial, ve které zní cizokrajný nástroj qamancha.
Mickova muzika nabrala na zvláštní temné přitažlivosti, vetkl do své emotivní muziky více důrazu, více nástrojů a více hlasů. Skladba Existencial je sama o sobě zvláštní i tím, že v ní zazní již zesnulá Aleah Starbridge (Trees of Eternity) s tím, že její jemný hlas doprovází orientální perkuse a člověka se zvláštně dotkne hloubka tohoto propojení. Nevím, jak moc je tato skladba cílená ke smrti samotné zpěvačky, ale mrazí z toho. Nemám informaci, zda je to pouze použitá hlasová stopa zesnulé zpěvačky, nebo zda nazpívala osobně přímo pro tuto desku. V době natáčení většiny hlasových partů už totiž věděla, že její život brzy skončí. A to mi k muzice Antimatter vlastně dokonale sedí.
Současní Antimatter se pohybují s absolutní jistotou na poli temného rocku a citují sami sebe, Mick zkouší nadále jemu nové polohy a deska šlape přímo ukázkově. Najdete na ní všechno, co jste měli (nebo máte) na jeho produkci rádi, včetně instrumentálně čistých poloh bez kytarového tahu (What Do You Want Me To Do?). Desku lze doporučit všem, kteří rádi tento žánr, především posluchačům minulé desky (Judas Table) a lidem, kteří touží po osobním emočním vkladu hlavního aktéra. Paradoxně mi tato deska sedla lépe než většina složitých děl v tomto roce, k jejichž pochopení aby člověk měl celý manuál. Další deska roku 2018, která dosahuje zenitu, další deska Antimatter, která překonává desky minulé.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Music In Stone
Vydáno:Listopad 2018
Žánr:dark rock
Mick Moss - zpěv, baskytara, elektrické i akustické kytary, klávesy, programování
hosté:
Fab Regmann - bicí
Carla Lewis - zpěv
Aleah Starbridge - zpěv
Vardan Baghdasaryan - Qamancha
Paul Thomas - saxofon
Julie Rodaway - flétna
1. The Third Arm
2. Wish I Was Here
3. This Is Not Utopia
4. Partners In Crime
5. Sanctification
6. Existential
7. What Do You Want Me To Do?
8. Between The Atoms
9. Liquid Light
Antimatter
Fear of a Unique Identity
Flowerwhile
No Jesus No Sprite
Greedy Invalid
Anna
Evoken
Atra Mors
Triode
Atrium (EP)
Bleed From Within
Humanity
Herscher
Herscher
Hecate Enthroned
Embrace Of The Godless Aeon
José González
Veneer
Druid Lord
Hymns for the Wicked (reedice)
E-L-R
Vexier
Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.