Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

"Odemykám tajemství tohoto vesmíru, ne v zářících hvězdách, ale pod zasvěcenými hřbitovy, v chladu, v bídě a opovržení. Tam, kde není slyšet zpěv andělů, kteří lákají, ale jen divoká sténání smrti."

Nové album Evoken je již nějakou dobu venku a já po opakovaném poslechu, s odstupem času, jsem připraven psát tuto recenzi. Proč až teď? Je to velmi jednoduché, Evoken totiž opět stvořili další zdlouhavé, pusté mistrovské dílo, na které jsme u této kapely zvyklí a já měl spousty času nechat se do "Atra Mors" ponořit.

Evoken vždy byli sázkou na jistotu. Během dlouhé kariéry svůj zvuk a pojetí pohřebního doomu vypilovali k naprosté dokonalosti. Eposy na posledním albu jsou ponuré, utápějící se v zoufalství, ale zároveň mají i velký kus povznešenosti. Vytvářejí nám obrazy světů mimo naše vnímání, světů plných smutků a zhmotnělé nicoty. Album "Atra Mors" pokračuje ve vyšlapané hudební stezce, kterou si Evoken vytvořili. Má klasický "evokenovský" zvuk, ale tentokrát i trochu jemnější, s nově přidanými rozměry. Těmito rozměry mám na mysli čisté a mluvené přednesy v některých pasážích, které přidávají na pochmurnosti atmosféry, mezihry violoncella a dokonce i melodické kytarové sóla. Všechny z nich jsou dokonale integrovány do přílivových vln hudby, které tvarují těžkost, ale i jednoduchost skladeb. Album jako celek obsahuje mnoho inkluzí těchto prvků. Kytarové sólo na konci skladby "Descent into Chaotic Dream" je toho třeba důkazem. Atra Mors jako celek působí opět ponuře, je plné melancholie, zármutku, ale cítím i zde kousek naděje, jako v nekonečném tunelu, na jehož konci je vidět světlo, které neexistuje. Všechny skladby na tomto albu jsou prostě o kráse, emocích, atmosféře, na kterou jsme u Evoken za léta působení na scéně zvyklí.

"Zapomenuti nechť jsou všichni, kteří procházejí touto zlověstnou klikatící se cestou, za naději, pro výsměch svých vlastních iluzí."

Obal alba je taky samostatnou kapitolou. Jsou na něm jakési tmavé postavy v dlouhých pláštích, odcházející od vykopané jámy v hlubokém lese. Tato jáma se nazývá "Morová" a plně vystihuje podstatu o čem je ztělesnění a podstata Evoken. Texty pojednávají o trápení sama sebe. Zachycující pocit a existenci člověka, který se pohybuje mezi vším živým a je odsouzený k večnosti, je mezi námi do poslední chvíle, než se z naších životů zůstane jen myšlenka...

"Nehlučná realita, nelítostné místo, kde čas se zdá nekonečný"

Takových metafor najdete v textech na Atra Mors velmi mnoho. Ty vytvářejí plno míst bez života, světla a naděje, daleko za hranicemi našeho vědomí. Tohle je klíčem k pochopení podstaty o čem byli a jsou Evoken. Ale můžete zde najít i něco smysluplného, vidinu lepšího zítřku, ale i marnosti prázdného pocitu. Tohle už nechám na vás..

Pokud jste již slyšeli předchozí díla Evoken a líbily se vám, budete i albem "Atra Mors" nadšeni. Vše potřebné na této desce najdete: nízko podladěné kytary smíchané s žalostnou čistou hrou, hrdelní zpěv, perfektní bicí, zvukové stěny tvořené klávesy a celkově dlouhé a bolestné skladby plné zármutku. Nutno ale podotknout, že oproti poslednímu, pět let starému albu "A Caress of the Void" je vše tak trochu jiné, lepší a dokonalejší. Pětiletý posun propracovanosti je více než znatelný.

Evoken jsou bezpochyby jednou z nejlepších funeral doom/deathových kapel jaké kdy existovaly. Za léta působení se vyšplhali k naprosté dokonalosti svého vnímání a pojetí hudby. Vytvořili si svou dynamiku, sound, navodí vám skvělou atmosféru, při které je můžete následovat v tichém úžasu do míst, kde se obyčejní smrtelníci dostanou jen stěží.

Atra Mors je deska, která si zaslouží téměř absolutní hodnocení. Nemohu jinak.