Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Apognosis - Dominion In Polarity

ApognosisDominion In Polarity

Sorgh6.12.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Řecký vítr může být krutý a vzpomínka na letní dovolenou rychle smáznutá. Apognosis představují nový pohled na kolébku kultury.

Že jsem narazil na Apognosis, považuji za jednu z těch šťastných náhod, díky kterým je svět zajímavý. Album Dominion In Polarity totiž patří k těm nemnoha, která vás zaseknou na první nahození a jste jasní. Originály vás buď praští do hlavy hned, nebo je musíte zbavit nánosu povrchních dojmů a dobrat se jádra. Tenhle řecký one-man projekt patří do první kategorie a je tak čestnou výjimkou v haldách ostatního zboží. Aktuální deska je druhou dospělou nahrávkou a i když stěží dosahuje čtyřiceti minut hrací doby, po jejím skončení se cítíte naplněni.

 

Záhadný M.N., který je za projektem schován, je nejen šikovným muzikantem, ale hlavně potentním skladatelem, který dokáže ve svých opusech vykreslit všelijaké příběhy. Ani stopy po nudě, monotónnosti nebo prázdnotě. Naopak jde o napínavé a dobrodružné kapitoly psané s řeckým temperamentem. Při poslechu na mě dýchají duté kaverny a důlní komory s netopýry, které by se hodily i pro živou realizaci. Jakmile si nahrávku pustíte, pak jsou však slova zbytečná.


Dominion In Polarity je drsná blackmetalová jízda, při které jsem dlouho přemýšlel nad zdroji temných inspirací. Zní jinak než ostatní, tluče srdcem hrdobce, jakého svět možná neviděl a stejně se v ní orientuji lehce jako doma. Občas vrazím do rohu od stolu, který nestojí tam kde by měl, ale základní rozložení je velice povědomé. Předně je zde mnoho záchytných bodů, díky kterým jsou skladby jasně rozpoznatelné. Narozdíl od mnoha fičáků, ve kterých je skladba číslo tři v podstatě stejná jako ta šestá nebo sedmá, tady má každá svoji tvář a přesně dané místo. Kytarové party tvoří sošné pilíře, o které se lahodné ucho může opřít. Jako den a noc se střídají sloky s refrény a přesto nemám pocit nabiflované osnovy. Náladotvorné vyhrávky halí uvědomělou strohost do zádumčivého rubáše, v jehož záhybech často ztrácím dosavadní představu o rozložení sil. To mě baví a dává to nahrávce různé odstíny.

 

 

Neméně důležité pro mě je, že album není černobílé. Jeho technickou zajímavost a zdařilost prostupuje atmosféra, která v sobě míchá jednak pocity starých a tradičních nahrávek, zároveň v lokálních proudech tvoří omrzliny díky chladným a strukturovaným klopýtnutím. Staré dobré časy vanou z klepaček a sypkých rytmů, které šustí jako dávné podzimní dny a kapela vsadila na klasiku hned v úvodu alba. Začínáme ji tak poznávat hezky polehoučku, dává pozor, aby posluchače nepoplašila a zvolna přidává temné ingredience. Uvolněné kytarové melodraní dává nahlédnout do hlubin promyšlených kompozic, ve kterých dominuje ubohý, trýznivý obrys čehosi jako svědomí. Nálada je lehce depresivní a zavání doomem. Lehká monotónnost není na závadu a patří ke stylu jako zadek na hrnec. Na jiných místech dominuje strohý rytmus s řezanými riffy a já mám skoro chuť koukat do zrcadla a salutovat.


Apognosis je nová tvář, zjev, kterému by slušelo více pozornosti. Jeho největší síla je ve schopnosti poskládat ze známých tvarů něco úplně jiného a neoposlouchaného. Má sebevědomí, jistotu v nápadech, které jako magnet dokáží upoutat pozornost a tu potom zaslouženě odměnit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

MIlan / 6.12.19 19:49odpovědět

Recenze lákavá,není to zlé...ale ty bicí...katastrofa,těžce to degradují.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky