|
|
||||||||||
Transfixed... just a delusion of silence
Album, jež formovalo můj doom metalový smysl, bez ohledu na to, co se dělo dál. Jedinečnost, která potká každého, jen v jiném čase, v běhu jiných skutečností, let a stylů. Něco, na co člověk nezapomene. Něco, co ční nad ostatními nahrávkami. Něco, co přišlo právě tehdy, kdy mělo, zcela vymazalo předchozí vnímání hudby, dalo tomu nový rozměr a zase se ztratilo. Každý další návrat je pak svátkem a vrcholnou nostalgií, promítáním prvotních chvil. V případě "The Silent Enigma" chvil spojených s podzimním tlením, bezvýchodností, zmarem a oslavou smutku, která je jeho hudební matkou a "tichou záhadou". Ztvárněním vizí, ve kterých se mísí přírodní scenérie s úpadkem člověka, tichost i šílený křik. Ohlušující, temná metalová symfonie, plná historických klenotů a songů, jež definitivně neformovaly jen můj pokřivený hudební vkus, ale pomáhaly formovat doom metal jako takový. "The Silent Enigma" je kronikou anglického pohledu na nachcípaný hudební styl, jemuž dominují chmury všeho druhu a vysvobozením je podlehnutí. V polovině devadesátých let ovšem stylu na vrcholu a těšícího se mimořádného zájmu všech, kdo se jen opřeli o vrátka s nápisem "metal".
Ano. Pěkně po anglicku, tvrdě a atmosféricky. Navození některých pocitů během vplutí do tohoto zásadního alba, se rovná naprostému proniknutí skrz všechny nástrahy doom metalu obecně. Zastávám názor, že když už někdo propadl "Tiché Záhadě", propadl i doomovému umění jako takovému. Po "Serenades" přišlo dílo, které bylo zároveň posledním opravdovým doom metalem v kariéře ANATHEMA, neboť zbytky lze vysledovat už jen na "Eternity". Posluchač je díky "The Silent Enigma" až paralyzován jeho dějem. Co bych zmínil jako primární - je obrovská prostorovost tohoto alba. Zvuk, byť pošramocen možnostmi oné doby, je na výborné úrovni a hudba samotná sebou nese přetékající hrsti emocí, ozvěn a jejich naléhání.
Ne, tohle ani zdaleka nebude kritika, neboť není co kritizovat, jen opisovat speciální vztah a navození nevšední atmosféry.
As I would die now... for one last wish
"The Silent Enigma" je bezesporu tím nesilnějším z doom metalového období skupiny. V podstatě co song, to skvost a co skvost to zvláštní příběh. Album ale rozhodně nepůsobí odděleně. Jednotlivé skladby přirozněně navazují jedna na druhou, vlny metalové agresivity jsou kroceny akustickými momenty a neskutečně silnou náladou, kterou nejednou ANATHEMA přikrmí zesílením, tam kde je to prostě potřeba. Výsledkem je až monstrózní atmosféričnost a není k tomu potřeba dvě tuny kláves, ani ušmudlaná snaha utopit kytary. Sound je vrstven na sebe, polykán věčnou dálkou, nekonečnem, jehož dopad si lze při poslechu zkresleně vybavit hned několikrát. Prostor, kterým se ANATHEMA se na "The Silent Enigma" rozpíná, je tak výrazný, že posílá doom metal do jiných světů a přitom stále zůstává věrný svému já, řemeslu, z kterého vzešel.
Darren je pryč a Vincent nechá nahlédnout do svého hrdla takovým způsobem, že je existence nějakého bývalého frontmana zapomenuta. Není to obyčejný murmur, je to způsob nalehání, položení se do nálady nahrávky a vytvoření dalšího nástroje hlasem. Je to ještě pevnější semknutí se, s již tak semknutým a mimořádným materiálem. Specifické, gotikou prorostlé vybrnkávání je kolikrát vystaveno nelidskému řevu i poklidné deklamaci. Šepot, ženský hlas, i to vše má na "The Silent Enigma" své místo. Od obalu, kde jsou vyobrazeny koruny stromů v očekávání prudké bouře, která může navždy mocně rostlé kmeny zlámat v jednu hromadnou polom, až po to modré zbarvení fotografie kapely. Vše má svůj význam a vše na mě velmi silně působí. Všimněte si prostoru na obalu, kde jsou mraky ještě rozestoupeny a tvoří sloup stoupající vzhůru, ještě osvětlený ztraceným sluncem. Právě tímto prostorem odlétá ANATHEMA a jejich "The Silent Enigma" na věčnost. Zde startuje mise, která je dovršena jménem věčnosti - "Eternity". Albem tolik jiným, přesto definováním nekonečna tolik navazujícím.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Peaceville Records
Vydáno:Říjen 1995
Žánr:Doom Metal
Vincent Cavanagh — Vocals, guitar
Daniel Cavanagh — Guitar, piano, keyboards
Duncan Patterson — Bass guitar, piano
John Douglas — Drums
Rebecca Wilson — Vocals
Anathema
Distant Satellites
Anathema
Weather Systems
Anathema
A Natural Disaster
Anathema, Satellites Over Europe
3.10.14, Praha, Palác Akropolis
Brutal Assault 24 (2/2)
7.8. - 10.8.19, Jaroměř, pevnost Josefov
Anathema // Resonance tour 2015
10.4.15, Brno / klub Fléda
Röyksopp
The Inevitable End
The Ocean
Phanerozoic I: Palaeozoic
Popidum
Desiderium
Inmoria
Invisible Wounds
Alice Phoebe Lou
Orbit
Po vynucené koncertní přestávce a doplnění sestavy o rytmickou sekci se na pódia vrací domácí kapela Nocturnal Pestilence, konkrétně na pódium klubu K...
28.3.2023Vydatný tříhodinový rozhovor s Jirkou "Desed" Sedláčkem z Dark Gamballe a Trny & Žiletky v podcastu Noir Talk sledujte ZDE.
28.3.2023V temnou kryptu jako ze starého RPG se na Zelený čtvrtek promění dejvická Klubovna, aby nabídla útočiště fanouškům dungeon synthu, středověku a black ...
27.3.2023Plzeňští Radosta chystají nové album Dvanáctisměna a první singl Operní mistr Bílek už je venku. Video ke skladbě se záběry ze studia sledujte ZDE.
24.3.2023Goregrindová kapela Sick Sinus Syndrome vydává na značce Obscene Productions své druhé album nazvané Sick Sinus Syndrome. K dispozici bude na CD a MC ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.