Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arallu - The Demon From The Ancient World

AralluThe Demon From The Ancient World

Sorgh3.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Přes poměrně povedený obal (jinak booklet je hodně slabý odvar) mi deska leží na dně šuplíku a jen občas o ni zavadím okem. Ovšem ne každý musí být zklamaný.

Metal se hraje všude, mnohdy i ve velice bizarních zemích, kde bychom nějaké kacířství ani nehledali. Zaměříme-li se na Blízký Východ, tak konkrétně v Izraely zepár sebranek najdem. Vedle Melechesh či Orphaned Land se tady v černých závojích pohybuje vzteklé těleso Arallu, které je možná pro mnohé neznámou, avšak u jedné etablované tuzemské firmy vydaly svoji třetí desku nazvanou The Demon From The Ancient World. A tak v rámci poznávání cizích kultur jsem si ji jednou ve slabší chvilce objednal.

 

Arallu nás chtějí svým vlastním rouhačským způsobem seznámit s oblastí Blízkého Východu dob minulých, vyprávět starověké příběhy a zařadit se tak po bok dalších uskupení hledajících inspiraci v historii a mýtech starých civilizací. Jim to můžeme bez pochyb věřit, čerpají přece ze své vlastní historie.

 

Pln očekávání jsem tedy vložil disk do mechaniky, nadechl se a očekával věci příští. Jak sem se nadechl, tak jsem i vydechl. Žádný pocit. Nemohu říct, že bych byl přímo znechucen, ale bylo to zklamání. Již po prvních minutách mi bylo jasné, že takhle ne, pane Jouda, že tohle nebude moje parketa.

    

Syrový, primitivní black metal by mě možná oslovil v počátcích mého okouzlení metalem, kdy jsem poslouchal snad všechno, odkud se ozýval skřehot a včelíny. Kluci tady tvoří ve stylu, který bych  pasoval někam do začátku devadesátých let. Black ovlivněný starým dobrým thrashem, občas z toho zavanou Aura Noir, ale nic víc. Bubáci tomu šéfují, ženou bitevní vůz kalupem vpřed, jen místy dochází ke zpomalení a najde se i zepár zajímavých momentů. Zvuk ke mně proudí jakoby unikl z okýnka sousedovi garáže, kde se jeho ratolest zavřela s partou kamošů a ti se to teď chystají celýmu světu nandat. Takže kytary znějí jako struhadlo brambor v provozu, bicí typuju na sadu maminčiných kastrólů i s pekáčem na kachnu a nezachrání to ani občasné vložky jakýchsi rituálních bubínků.

 

Počítám, že se jedná o záměr skupiny natočit takovou desku. Nebude to neum, ale úmysl. Vždyť je spousta fanoušků milujících takovej chlívek. Mě ovšem toto snažení nechává chladným a při potřebě si trošku zasvinit uši bych dal přednost třeba našim Crux.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky