Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arkona (PL) - Lunaris

Arkona (PL)Lunaris

Bhut30.11.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Mystická deska s tunou perfektního black metalu. Hranice se sice žádné neboří, ale tahle žánrová jistota je prostě něco úžasného. Zkrátka a dobře sto bodů… nemohu jinak…

Zdá se, že polská Arkona chytila druhý dech. Po albu Chaos.Ice.Fire, které přetnulo dlouhé čekání na řadovku, je kapela neustále v pohybu. Zmíněné album bylo vydařené, o to větší očekávání vzbuzovala další deska. Ta vychází právě na podzim letošního roku a dostala jednoduchý název Lunaris. Zdobí ji vkusný, patřičně chladný obal, což v případě téhle kapely není ničím ojedinělým. Hudební složka je pak neuvěřitelně svěží a chce se říct vynikající.

 

Nový dech, který Arkona chytila, jim svědčí. Aktuálně totiž mírně točí kormidlo od devadesátkového blacku k trochu modernějším postupům. Respektive více okultní atmosféře a celkově majestátnějšímu pojetí. To má za důsledek natažení stopáže jednotlivých skladeb. Takže místo úsečných sypaček tu máme rozmáchlejší kompozice stavějící na dominantní atmosféře. Proto se v playlistu krčí pouhých šest skladeb, které však svou délku zaplní necelých padesát minut hrací doby. Ovšem to, co se během tohoto času děje, je něco neuvěřitelně pohltivého a mimořádného.

 

Každý kdo se kdy otřel o black metal a našel si v něm jisté zalíbení, mi musí dát za pravdu, že tahle deska je silná. Říkám to napřímo, jelikož jsem od prvního poslechu těžce lapen zlověstností této nahrávky. Chce se mi říct, že jde o suverénně nejlepší album, které kdy Arkona natočila. Nejenže Lunaris dýchá divokým životem, však rychlé tempo téhle kapele nikdy nebylo cizí, ale zároveň nabízí nespočet melodických riffů a především výtečný doplněk v podobě varhan, které zásadně umocňují esenci skladeb.

 

 

Můžeme začít hned prvním songem, kde varhany nastoupí jako něco, co vyvolává mrazení, určitou vážnost a důstojnost. Pak už se jen vychrlí blackmetalová řežba s nápaditou strukturou a hit máme na světě. Varhany obecně stylově doplňují různé pasáže a momenty. Nepůsobí vůbec pompézně, nabubřele ani jinak kýčovitě pateticky, prostě jen vyjadřují jistou důležitost a majestát. Nejinak tomu je i s použitými melodiemi, které se z kytar hrnou jak na běžícím pásu. Svižné tempo je dokonale doplňováno o chorý vokál, který dokresluje kontury náležitě hnusné hudby. Dá se s klidným svědomím říci, že na desce neexistuje hluché místo. Není tu žádný moment, který by mě nutil k odloučení pozornosti. Všechno skvěle šlape, funguje a především ty již několikrát zmíněné kytary jsou perfektně strhující.

 

Nebude asi překvapením, když se přiznám, že tahle deska mě vážně dostala. Od první vteřiny do té poslední (závěrečný song je vážně vrchol) se nenudím a plně si užívám. Mystická deska s tunou perfektního black metalu. Hranice se sice žádné neboří, ale tahle žánrová jistota je prostě něco úžasného. Zkrátka a dobře sto bodů… nemohu jinak… 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Gorbag / 2.12.16 8:58odpovědět

výborný materiál !!!

Lord / 30.11.16 13:41odpovědět

extra

Mystic / 30.11.16 11:12odpovědět

Bál jsem se toho, protože naživo mě Arkona naposledy s novým zpěvákem zklamala, ale tohle album je prvotřídní práce!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky