Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Avarp - Avarp

AvarpAvarp

Ruadek21.4.2015
Zdroj: flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Koss Porta Pro
VERDIKT: Avarp jako nadčasový projekt pro ty, co jej umí ocenit. Lahodný, experimentální a především s poklonou starým dílům a umělcům. Něco, co u nás moc často nevzniká.

Tahle deska by se také mohla jmenovat „Z lásky ke starým strojům“ a byla by to vesměs pravda. Aleš Vejnar, který stojí za tímto projektem, totiž přivedl na svět hudbu, kterou miluje a udělal ji na ďábelských strojích. Jak jste si mohli povšimnout v našem rozhovoru, tak těch strojů – tedy analogových syntezátorů – bylo opravdu hodně (na 25 typů) a Avarp je vlastně jejich vesmírem.

 

Avarp je poklonou starým sci-fi filmům a umělcům, kteří se jako první vydali cestou tvorby zvuku na zcela jiných nástrojích, které však skýtaly tehdy jinak nedostižné možnosti. Mozkem projektu je Aleš Vejnar, který po 3 roky experimentoval se zvukem a stavbou skladeb – a na desce je to hodně znát. Avarp ovšem není zdaleka jen čistě dílem elektroniky (ačkoli analogové) a tudíž se dá říci, že se tu i skutečně „hraje“. Kostra skladeb je mnohdy postavená na živých studiových hudebnících, tj. živé bicí sestavě, baskytaře a různých podobách kytar (u nich už se ale jedná o podobný experiment jako u analogů). Jako vzorový poslech by mohla posloužit čtvrtá skladba Ground Loops – rozjeté bicí a zefektovaná kytara, vše okolo vesmír futuristických zvuků se svou svéráznou atmosférou. .

 

Předestavme si jeden ze strojů, hostujících na desce: ARP 2600 – stroj vyrobený US výrobcem a legendou v tomto analogovém světě, ARP Istruments. Vyráběl se deset let a jeho bezmála kultovní zvuk a možnosti jej dostaly až do Hvězdných Válek, kde vlastně stvořil hlasivky A2D2. ARP vyrobili od počátku tři barevné variace, jeho rejstřík jste mohli slyšet i od Pete Townshenda (The Who), neododlal mu Stevie Wonder nebo z mého pohledu nejvěhlasnější umělec – Herbie Hancock. ARP 2600 je legendou v tom pravém slova smyslu. 

 

 

 

Aleš vytvořil velkou a příjemnou porci futuristických zvuků, jimiž doslova maluje všude okolo posluchače a jen on sám dokáže včas opustit svou fascinaci, aby skladby měly svůj řád a nesklouzly v jeden divoký experiment. Líbí se mi prokládání „divočejších“ věcí s živou rytmikou s věcmi postavenými čistě na elektronické / analogové bázi. Tady je ta fascinace zvukem a ty možnosti, jaké Aleš měl, fakticky tím hlavním a vlastně není už nic víc potřeba. Nechybí zpěv, naopak zajímavé by byly samplované proslovy třeba z určitých filmových děl (ale aby to neznělo jako výběr hudby z filmu). Spoustu určité řeči těchto mašinek nejde nepoznat ze starých filmů nebo od umělců, kteří zaměřili celou svou tvorbu na syntezátory (především Jarre). A pokud máte rádi futuristickou hudbu ze starých filmů, bude to docela dobrodružná výprava.

 

 

Skladby mají pevně danou kostru, nejsou ale zdaleka o jediném motivu a rozvíjeném nápadu. Mnohdy mám pocit, že se toho na mě žene odevšad spousta, ale vždy to včas vyprchá, či se zručně přetransformuje v jiný přístup. Je to hudba s momenty překvapení, kdy nikdy nevíte, co se bude dít za okamžik. Což je v dnešní době, kdy víc a víc kapel hraje k uzoufání nudně předvídatelnou hudbu, velmi příjemné.

 

Deskou prostupuje i řada zajímavých hostů, jejichž nástroje ale nebudete mít šanci identifikovat snadno. Avarp ale také není bigbít z garáže nalevo od kolárny. Profesionálně umí klamat tělem a ví, že v tom je jeho kouzlo. Hledejte tedy Marcela Bártu a jeho saxofon, můžete se pokusit najít i Garyho Lucase. Je docela sranda rozpoznávat ty směsice zvuků, z nichž některé jsou klapkami rozezvučené syntetizátory a jiné kytarami pod efektem a třeba na echu.

 

Avarp je svéráz, to bez debat. Zvukově lahodný, experimentální, bohužel posluchačsky okrajový (ne každý tohle kouzlo ocení).

 

Dávám 20 bodů rezervu s tím, že příště se mohou dít ještě větší věci a já v ně pevně věřím. A těším se i na živé provedení, které by v tomto případě mohlo být hodně zajímavé.

 

Pro zvídavé z vás doporučuji přečíst si  rozhovor s Alešem, který jsme nedávno spáchali.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

František Minařík / 24.4.15 17:51odpovědět

Vypadá to zajímavě,jaký to má dynamický rozsah ve FLACu?

Jirka D. / 21.4.15 6:38odpovědět

Skutečně zajímavý projekt, ale jak píšeš, posluchačsky okrajový. Na druhou stranu je velmi osvěžující pocit, že dnes ještě někdo zkouší dělat věci jinak, aniž by to nutně vedlo k pocitu "alternativy za každou cenu" (což je problém, který mám s většinou tzv. alternativních spolků u nás). Aleš si dělá věci po svém, hledá vlastní cesty a možnosti, ale přitom neztácí muzikálnost, základní hudební myšlenku. Jo, dobrý!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky