Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Španělské Aversio Humanitatis jsem „objevil“ v podobě výborného EP Longing for the Untold. Jejich zpěváka, kytaristu a posléze i basáka, Alexe Moreána (A.M.) jsem zachytil v sestavě výborných Selbst, kteří v podstatě nebyli tenkrát stylově Aversio Humanitatis zas až tak daleko… Síla a pompéznost, známá zejména z druhého dlouhohrajícího počinu Behold the Silent Dwellers, musela vyrůst. Aversio Humanitatis se od syrových počátků přes koketování s death metalem dostala k výbušným náladám, silným melodiím, které umně zakomponovali do jinak pěkně nasypaného uragánu. Obohaceni o druhého kytaristu nahráli velice silné album, které nepřekvapivě přesahuje všechno, co zatím pod značkou Aversio Humanitatis vyšlo.

To Become the Endless Static je zřejmě nejdivočejším dílem kapely. Přes vichřice a tsunami je ovšem kompoziční styl příjemně rozměrný a náladotvorný. Album jde strhujícím naturelem záměrně na dřeň, která umí zajít do pěkné hloubky. Skladby jsou zdánlivě expresivně zuřivé, jejichž ničivost si užije příznivec všeho rychlého a naléhavého. Po spolknutí návnady vykrystalizují přesahy do duchovního světa, do reality proniká astrální vesmír. Sólové vyhrávky vznášející se nad dunivou basou a příjemnou rytmickou kytarou jsou jakoby ze světa post/punku, The Cure… Kde jsme to jenom slyšeli…. Že by Inferno? No dost.

K Infernu bych ovšem To Become the Endless Static nepřirovnával ani náhodou. Aversio Humanitatis jsou přece jen detailnější a zuřivější. Na rozdíl od Inferna, které se neuchopitelně vznáší v mlhách a tam v ničivém attacku explodují, jsou AH zaměřeni na brutalitu, kterou prokládají lákavými vyhrávkami se skvostnou atmosférou. Stejně jako na všech řadových počinech AH najdete na To Become the Endless Static šest skladeb. Přes malou odchylku mají všechny řadovky podobnou stopáž, něco málo přes půl hodiny. Intenzitě nahrávky taková délka bez debat prospívá. Nehrozí prostor pro upocené nadechnutí. Skladby frčí jedna za druhou a je konec. Rychlé vypalovačky jsou prokládány i pomalejšími party, zuřivé psychedelickými, výsledné zuřivosti to na zápalu neubírá ani na moment.

Když si představíte atraktivní nápady, masivní produkci a silný vokální projev, vychází z představ opravdu dobrá deska. Aversio Humanitatis vyrostli. Jejich styl pracuje se známými ingrediencemi, ve svém teritoriu se stále posouvají, absorbují vlastní i konkurenční novotvary, hrají si s nimi a vytváří prostor pro vlastní vášeň a nespoutanou energii. Album poslouchám chca nechca každý den, někdy i několikrát za sebou a spokojeně mlsám jeho několika rozměrnou sílu.