Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přiznat si další kapelu, která pro svůj název zneužila dílo Tolkiena, je už stará písnička. Přiznat si další kapelu ze studeného Portlandu (ovšem pozor - u Falls Of Rauros jde o ten ve státu Maine) už tolik pocitů nevyvolá, ale blízkost k Agalloch se vybaví hned. A hned si dodejme, že blízkost je tu i výrazová. Falls Of Rauros patří mezi ty kapely, které si lebedí v načrtávání přírodních motivů skrze metalovou muziku. Jistou tajemnost si pro mne zachovali i tím, že sice dali světu vědět o tom, že jsou ve čtyřech, ale vytáhnout z nich nástrojové obsazení už trochu bolí. Jinak ano, bavme se znovu o neprostupných lesích, potocích, jenž stékají ze skal do údolí a bavme se hlavně o atmosféře drsného počasí. Chtělo by se říct, muzika z darů (jejich) země. A vlastně proč ne...

Pokud bychom měli Falls Of Rauros určit osudové příbuzné, nemůžeme vedle Agalloch zapomenout ani na Skagos, Fen nebo klidně Wolves In The Throne Room. Síla kapely spočívá v propojení hrubých blackmetalových postupů s klidnými folkovými motivy a trochou té přírody, co je zrovna kolem. A musím uznat, že se Falls Of Rauros v tomto propojení vyznají a sluší jim. V pomalých pasážích sice od Agalloch víc než zdatně opisují, ale i tak se lze v pohodě uvelebit na bobek, píchnout buřta na klacek a potichu zírat do tmy. Další porovnání se pak více či méně nabízejí po celou dobu alba, ale tentokrát to není až tak na škodu. Falls Of Rauros si se svými motivy umí poradit a z Believe In No Coming Shore se tak stává pěkná poslechovka. A když si ji sebou vezmete jen tak do mobilu na podzimní procházku lesem, je její účinek téměř maximální.

Co mě na Falls Of Rauros baví nejvíce, je jejich bezprostřednost. Tedy ta vlastnost, která mi třeba u posledních Agalloch chyběla. Ty divoké, neošetřované přechody, co umí rozpoutat pravou bouři. Slabá třičtvrtěhodinka letí jako vítr, chvíli se zastaví v korunách stromů, aby je za chvíli rozkymácel až k zemi. Nic víc, nic míň. Podobná muzika není na nějaké velké závěry a důležité je vědět, že má svou duši. Přes všechna úskalí a drobná nedorozumění se jí dá věřit. Falls Of Rauros se dostali až na úroveň zmíněných kolegů, nestojí jen tak bokem a nedělají si poznámky do deníčku. Prožitek je docela silný a s dalšími poslechy jen roste. A to máme rádi snad všichni.

Tohle album, a existence Falls Of Rauros samotná, je totiž o prožitku. Buď vás trkne, nebo nechá mimo svůj dosah. Já jsem si tuhle epizodu ze severu nakonec oblíbil a vnitřně věřím tomu, že to není jen díky slabosti pro tuhle hudbu celkově. Falls Of Rauros nahráli album, které nenadchne, ale osloví. A to se taky počítá.