Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aversio Humanitatis - To Become the Endless Static

Aversio HumanitatisTo Become the Endless Static

Garmfrost11.5.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Aversio Humanitatis vytváří novotvary, pohlcují konkurenční vlivy a dávají prostor vlastní vášni v pulzující zuřivosti. Výsledkem je návykové album s masivní produkcí a atraktivními nápady...

Španělské Aversio Humanitatis jsem „objevil“ v podobě výborného EP Longing for the Untold. Jejich zpěváka, kytaristu a posléze i basáka, Alexe Moreána (A.M.) jsem zachytil v sestavě výborných Selbst, kteří v podstatě nebyli tenkrát stylově Aversio Humanitatis zas až tak daleko… Síla a pompéznost, známá zejména z druhého dlouhohrajícího počinu Behold the Silent Dwellers, musela vyrůst. Aversio Humanitatis se od syrových počátků přes koketování s death metalem dostala k výbušným náladám, silným melodiím, které umně zakomponovali do jinak pěkně nasypaného uragánu. Obohaceni o druhého kytaristu nahráli velice silné album, které nepřekvapivě přesahuje všechno, co zatím pod značkou Aversio Humanitatis vyšlo.

 

aversio humanitatis

 

To Become the Endless Static je zřejmě nejdivočejším dílem kapely. Přes vichřice a tsunami je ovšem kompoziční styl příjemně rozměrný a náladotvorný. Album jde strhujícím naturelem záměrně na dřeň, která umí zajít do pěkné hloubky. Skladby jsou zdánlivě expresivně zuřivé, jejichž ničivost si užije příznivec všeho rychlého a naléhavého. Po spolknutí návnady vykrystalizují přesahy do duchovního světa, do reality proniká astrální vesmír. Sólové vyhrávky vznášející se nad dunivou basou a příjemnou rytmickou kytarou jsou jakoby ze světa post/punku, The Cure… Kde jsme to jenom slyšeli…. Že by Inferno? No dost.

 

K Infernu bych ovšem To Become the Endless Static nepřirovnával ani náhodou. Aversio Humanitatis jsou přece jen detailnější a zuřivější. Na rozdíl od Inferna, které se neuchopitelně vznáší v mlhách a tam v ničivém attacku explodují, jsou AH zaměřeni na brutalitu, kterou prokládají lákavými vyhrávkami se skvostnou atmosférou. Stejně jako na všech řadových počinech AH najdete na To Become the Endless Static šest skladeb. Přes malou odchylku mají všechny řadovky podobnou stopáž, něco málo přes půl hodiny. Intenzitě nahrávky taková délka bez debat prospívá. Nehrozí prostor pro upocené nadechnutí. Skladby frčí jedna za druhou a je konec. Rychlé vypalovačky jsou prokládány i pomalejšími party, zuřivé psychedelickými, výsledné zuřivosti to na zápalu neubírá ani na moment.

 

Když si představíte atraktivní nápady, masivní produkci a silný vokální projev, vychází z představ opravdu dobrá deska. Aversio Humanitatis vyrostli. Jejich styl pracuje se známými ingrediencemi, ve svém teritoriu se stále posouvají, absorbují vlastní i konkurenční novotvary, hrají si s nimi a vytváří prostor pro vlastní vášeň a nespoutanou energii. Album poslouchám chca nechca každý den, někdy i několikrát za sebou a spokojeně mlsám jeho několika rozměrnou sílu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky