Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avexia - Fyrst Wælm

AvexiaFyrst Wælm

Symptom29.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Kapela tajemná jako hrad v Karpatech, co hraje black metal? Tady nemůže být nic špatně.

Mezi Chorvatsko a black metal bych na první dobrou rovnítko nepoložil, ale tento hudební žánr je i přes svou převažující severní orientaci evidentně nadnárodní záležitost bez striktní zeměpisné příslušnosti. Jako prvotina je Fyrst Wælm silnou hudební výpovědí s příslibem věcí budoucích. Progresivní ladění dělá z osmera skladeb pestrou přehlídku disonantní vize. Osmatřicet minut celkové stopáže je k takovému účelu ideální délka.

 

Fyrst Wælm je syrové a nebere si servítky. Motorem nahrávky jsou bicí s výrazným virblem, který spolu s příjemně umíchaným kopákem udává tempo nahrávky. Na můj vkus trčí rytmičák možná až příliš, ale evidentně jde o záměr vystavit kulometnou palbu do pomyslné výlohy, co nejblíže k posluchači. Některé party zní až nepřirozeně strojově a sterilně, že se nebráním úvahám o možném programování. Jako vedlejší efekt hlasitosti se projevuje zvýrazněný dozvuk a špetka nepříjemné rezonance.

 

Vzhledem ke stylovému spříznění s dřevními formami black metalu se intenzita neodehrává toliko na úrovni rychlosti či vrstevnatosti kompozice. Primárním zájmem je vytěžit maximum ze základního tónu nástrojů a akcentovat jejich surovou stránku. Jednička Murmur jde přímo k jádru věci bez zbytečných odkladů v podobě intra pro navození atmosféry. A takhle nějak zní i zbytek alba.

 

Jelikož se jedná o mysteriózní uskupení s malou až žádnou potřebou sdílet informace, mohu se pouze domýšlet, že jde o sólový počin persony v pozadí spřízněného projektu Morkera s větším důrazem na blackovou složku. Otázka přítomnosti baskytary zůstane díky závoji tajemství nad sestavou nezodpovězena. Buď je pohřbena hluboko v mixu anebo mají příležitostné basové tóny původ ve strunách druhé kytary. Hrubý, výše položený, hrdelní vokál má velmi sympatický skřípavý nádech a střídá se u mikrofonu s polohou, která zní jako prvotní fáze posednutí démonem.

 

Všechny výstražné kontrolky pro indikaci kvality svítí a na podporu této teorie dodám zjednodušující a povrchní přirovnání, že Avexia může vzdáleně připomínat svébytný klon francouzských Deathspell Omega zpomalených na poloviční rychlost. Hypnotický obal s výjevem podivné lesní sešlosti působí jako kreace Petra Válka na zadání: podivný rituál na mýtině. Nezbývá než dodat, že sběratelé a podporovatelé undergroundové scény si mohou dopřát všechny myslitelné formáty této ambiciózní nahrávky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky