Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Beheaded - Għadam

BeheadedGħadam

Garmfrost14.7.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Beheaded jsou v současnosti náladotvorní a ve svém rozpoložení vážní a nevyzpytatelní…

Beheaded jsou vývozním artiklem maltského death metalu. První nahrávky patřily mezi to nejzajímavější z brutální odnože deathu, a bez debat se řadí do zlatého fondu stylu. Zajímavostí je také fakt, že první tři desky nazpíval pokaždé jiný growler a nahrála pokaždé pozměněná sestava. Na projevu a kvalitě se změny příliš nepodepisovaly. Velkou proměnou ovšem Beheaded prošli na Never to Dawn, kdy jednak do kapely přišel nový pilíř, jedinečný vokalista Frank Calleja, zejména se však pročistil sound a přidalo se na gradaci surových výjezdů a přibralo různorodých vlivů. Dalším milníkem se stala předchozí, velice našlapaná řadovka Only Death Can Save You, s níž se vydali do vydavatelské náruče Agonia Records, a kteří jim zajisté pomohli k ještě širší propagaci. Na této nahrávce se ony různorodé vlivy dostaly do popředí. Je zřejmé, že je Beheaded brutal/deathový kabátek poněkud úzký v ramenou. V současnosti zůstaly všechny ingredience zachovány, některé potlačeny a jiné vypíchnuty. A to energie, thrashová řevnivost a do hloubky zaměřené texty. Tentokrát vedené v rodné řeči, čerpající z hororové literatury či maltského folklóru.

 

Na Għadam jsem po velice kladném prožitku Only Death… moc těšil a očekával další várku surových hitů. O to větší překvapení na mě vykouklo hned při prvních minutách poslechu. Dlouholetá opora Beheaded, Omar Grech je z kapely fuč. Chtělo by se říct, že se opět s odchodem člena nic nezmění, že se přece nikdy nic nezměnilo… Ale ano, Għadam je album odlišné. Rytmická sekce, Cachia a Billia zůstala zachována, Simone Brigo, který nahrál s Beheaded už třetí album rovněž zůstal kapele zatím věrný, a za mikrofonem zuří Frank Calleja… A přece je projev Beheaded jiný…

 

 

Úvodní a zároveň titulní song jako by chtěl pokračovat ve stylu předchozí desky, ale hned další Xtrajt l-infern po počátečním infernu prozradí atmosférické vlivy, song je nátlakový, nicméně v kytarách se do popředí vkrádají melodie spolu se symfonickou dramatičností. Postupně se ubírá na tempu, skladby jsou hnány ve středním, notně siláckém tempu. Zvuk a razance rituálních nápěvů jsou tvrdé fest, to se příznivec starších nahrávek nemusí bát. Ona barevnost nálad, melodické nápěvy a valivější tempo už ovšem strach jednomu nažene. Někomu sympaticky, jiného odradí.

 

Á propos, zvuk. O nahrávání a mix se postaral zejména bubeník, Davide Billia, který patří mezi vyhledávané zvukové inženýry a který má ve svém portfoliu např. nahrávky takových Avulsed nebo Antropofagus, nebo poslední počiny Beheaded. Mastering pak dostal na starosti Wojtek Wiesławski (mimo jiné Azarath, Behemoth nebo Decapitated). Po formální stránce je produkce Għadam v nejlepším pořádku. A přece se prostor pro výhrady najde. Nástrojům jejich zvuková barva sedí, nelíbí se mi zaměnitelnost produkce. Chápu, že se takový zvuk dnes nosí, nicméně kapela jako Beheaded nepotřebuje znít jako každá druhá.

 

Líbí se mi fotografie na čelní straně obalu. Je jasná, jednoduchá, černobílá… Není však fádní a lze ji vysvětlit mnoha způsoby. Se stejným výsledkem? Možná. K náladě alba je však příznačně vhodná.

 

Postrádám sepulturovskou raubírnu předchozího počinu. Beheaded jsou však známí tím, že nekvaltují a na každé nahrávce zní trochu jinak. Pryč jsou brutální nájezdy, ty tam jsou energické a vzteklé výplachy. Beheaded jsou v současnosti náladotvorní a ve svém rozpoložení vážní a nevyzpytatelní…

 

beheaded


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky