Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Behemoth - Opvs Contra Natvram

BehemothOpvs Contra Natvram

Symptom28.2.2023
Zdroj: Spotify
Posloucháno na: PC / Yamaha HS5 / Marshall Major II
VERDIKT: Black-metal? Máte štěstí, že jdu kolem a jsem odborník. Jmenuji se Nergal.

Hudební pouť polské stálice Behemoth příležitostně a zpovzdálí rád sleduji. Nejvíc času jsem kapele věnoval pravděpodobně v období šestého alba Zos Kia Cultus (Here And Beyond) (2002). Momentálně je jejich diskografie dvojnásobně delší a u příležitosti nového dvanáctého studiového alba jsem si zavzpomínal na svou dobu metalovou, které se tato rouhačská kapela účastnila.

 

Poláci už mají něco za sebou a nedá se říct, že slovo, které vystihuje jejich kariéru je stagnace. Díky skladatelským postupům a charakteristickému zvuku některé části diskografie lehce splývají dohromady, přesto je možné nacházet prvky postupného vývoje. Určitou stylistickou odchylku představuje předposlední album I Loved You at Your Darkest (2018), kde se projevila Nergalova vášeň pro novátorské postupy. Půjdeme-li ještě o jedno vydání dál do historie, narazíme na desku The Satanist (2014), která by podle ohlasů mohla představovat cosi jako vrchol této plodné kapely s neuvěřitelně stálou členskou základnou.

 

Deska je napěchovaná hudbou i zajímavostmi doprovázejícími její vznik. Výpravnost nahrávky dává tušit, že produkce takto vrstevnatého díla generuje práci pro široký tým hostujících hudebníků a zvukových techniků. Orchestrální pasáže má na svědomí polský skladatel a dirigent Jan Stokłosa. Ve skladbách však uslyšíme i samplované smyčce, o které se spolu se syntezátorem postaral Orion osobně. Pod masteringem je podepsán zasloužilý americký matador Bob Ludwig, který má na kontě vše od Jimiho Hendrixe, přes Davida Bowieho až po Radiohead. Výchozí situace je tedy poměrně slibná.

 

Za zvukem kapely je spousta zvukařských kejklí od efektování orchestrálních partů až po středový zvuk baskytary zahrané přes kytarový zesilovač. Skladby jsou vybaveny mocným zvukem, který svou jedovatostí budí respekt, ale nese v sobě známky přeprodukovanosti a zbytečně upěchované dynamiky. Skladby jsou krátké a úderné, celková stopáž alba čítá necelých pětačtyřicet minut. Skladbám dominují dravé bubny až do té míry, že místy přehlušují vše ostatní. Baskytaru je možné díky průraznému zvuku sledovat i tam, kde je tento nástroj běžně spíše v pozadí. Milovníci rychlých not a propracovaných kompozic si přijdou na své, nicméně najdou se i méně rozvinuté kusy jako například Once Upon A Pale Horse.

 

Nedá se svítit, jako náctiletý posluchač jsem kouzlu kapely podléhal více než dnes. Ačkoli Behemoth nikdy nebyla jedna z mých top kapel, tu a tam se v jejich produkci vždy našla nějaká ta "opakovačka", co pravidelně rotovala éterem. Image kapely, plná náboženské symboliky a všudypřítomného metafyzična, má své světlé chvilky. Na druhou stranu, kolektivní stylizace do démonických charakterů je, alespoň pro mě, plochá jako jazzový big band ve stejnokroji. Opvs Contra Natvram je oknem do duše stále relevantního hudebního génia, který sice naplňuje všechna očekávání, ale nepřináší nic moc nového. Hudba ve všech ohledech odpovídá standardu kapely, která nevydává žádné polotovary. Avšak kdo už něco slyšel, na zadek si z toho nesedne.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky