Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ať už má kdokoliv nadprůměrný přehled o tom, co se kde šustne a nahraje, tak v krajině, jakou je Čína, se i zdatný badatel ztrácí. Nejen podzemí, ale i povrch je bludištěm neznámých eventualit, které nelze předpovídat. Já žádnou další bandu z Číny neznám, proto mě velice zajímalo, jak to bude hrát. Bylo to celkem překvapení. Zvláštností Bergrisar je totiž jejich snadná čitelnost a absence exotiky. Od čínské kapely bych čekal orientální šmrnc a pikantní nedostupnost. Opak je pravdou.

Album Step on the Path of Eternal Salvation je poslechově přitažlivé a mohlo by být dílem jak někoho z domácích čerchmantů, tak těch evropských. Zvukově bych to tipoval na Skandinávii, asi pro výraznější melodiku, i když to zní jako klišé. Zkrátka je to naprosto neasijská deska. Chybí jí vůně restovaných kachen a koření, místo toho cítím klasicky pivo, utopence a vlhký pach suterénního klubu. Proto hledači a cestovatelé budou zklamáni a snad proklejí promrhaný potenciál, pravda, kolikrát se člověk setká s čínským blackem?! Na druhou stranu, když se podíváme čistě na to, jaké to album je, tak nevidím moc důvodů ke starostem nebo stížnostem.

Bergrisar kombinují klávesovou monstróznost s přímočarou pilou. Inspiraci evidentně čerpali na severu evropského kontinentu a díky tomu v tom často slyším Dark Funeral, finskou melodiku, ale je tam i spousta vlastních nápadů, třeba syntezátorové dechy nebo sborové vokály. Vše v rozumné míře. Nástrojům není co vytknout, zní sytě a hlukové bariéry nejsou na pořadu dne. S chutí se věnuji studiu kytarových akordů a stejnou měrou si užívám temný zvuk rytmiky. Sice se bubny nepodařilo úplně vyšperkovat a jsou lehce utopeny, ale jinde naopak sbírá body vytažená basa. Pochválit si zaslouží pěkná sólíčka, která dotváří melodickou tvář alba. Je v tom určitá zvláštnost a i když jsou za tím hlavně klávesy, tak nechybí jisté tajemství. Bergrisar si rovněž potrpí na různé intro efekty, takže jednou ve skladbě slyšíte zvon, jinde se snaží prosadit lehce industriální nálada. Plyne z toho dojem, že se kapela snaží dohnat čas a zamíchat do svých skladeb vše, co ji kdy zaujalo. Kupodivu z toho nevyšel prasopes, ale možná jen místy naivní tribut dobrému metalu. Což je pořád dobrý výsledek na neznámou kapelu kdesi od Chuang Che.