Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Znáte to, občas se stane, že život běží tryskem a některé výtvory opomenete, nebo vůbec nepostřehnete, i když se jedná o kousky, které nechcete vynechat a toužíte si je užít. Proto si dovolím menší poohlédnutí k velkému hlasu, který v hrdle pečlivě střeží Tim Ripper Owens. Ano ten Tim, co měl odvahu, nahradit ikonu heavy metalu na dvou albech v područí Judas Priest. Album „Beyond Fear“ vzniklo v Timově hlavě ve chvílích nic nedělání, před nahráváním alba „Framing Armageddon“ s Iced Earth, které bylo jeho poslední v řadách Shafferovi družiny, to když se vrátil trucující Matt Barlow (dlouho se nehřál).

Úvod alba hned dává tušit, kudy budeme cestovat. „Scream Machine“ je naprostá bomba. Tento song mě pokaždé posadí na prdel. Hudebně se jedná o klasický nadopovaný heavy metal, s mohutným drtivým spodkem, který tvoří neprostupnou zeď, po které vokalista hbitě šplhá až na její vrchol. Na hraně atiky se nadechne a mohutným hlasem zařve titulní slova, tak razantně, až strhává vlajky z dalekých stožárů. Song, který se hrdě hlásí, o zařazení mezi nejlepší heavy metalové skladby poslední dekády. Duch neopakovatelného monolitu „Painkiller“ znovu nebezpečně ožil. Vkusná reminiscence na dávno minulé a řečené, podaná s vervou, čerstvostí, nasazením a potřebnou úctou. Úvodní skladba je hřeb, který na albu už nic nepřebije.

Zvuk alba je neskutečně kompaktní, jeho tvrdost leží na samé možné hranici pro danou škatulku. Hutný dusající spodek středního tempa, může občas evokovat halfordovic Fight. Chlapci umí pěkně přitlačit a tu kousající mašinu, lámající kosti, pěkně rozdráždit. Nemají obavu vstoupit do vod temnějších skladeb, čímž se daří držet rozmanitost alba, s níž jde ruku v ruce poslouchatelnost. Stadiónová „Save Me“ tohle album nemusela zatěžovat, ale budiž. Tim potřeboval jednoduchou, pomalu tepající skladbu, pro rozproudění a zapojení publika na koncertech.

„The Human Race“ je naléhavě pojatá hoblařina, když od ní už nic nového nečekáte, přicházejí zajímavé rytmické figury. Ripper potvrzuje svoji životaschopnost a rozmanitost. Doslova svobodně dýchá, bez spoutání kovovými řetězy, které jsou slyšitelné na albových počinech s Judas Priest. V každé skladbě se umí vyblbnout a předvést pestrou paletu svých hlasových možností. Album je proloženo i baladou, která přináší vkusné uklidnění od náporu hyper výkonných hlasivek. Přichází vhod, před dalším výronem čisté minerální vody.

Druhá půle alba trpí obvyklou vadou. Některé skladby už opakují samy sebe a jejich kvalita má sestupnou tendenci, zde si dovolím strhat nějaké body dolů. To nejzajímavější předvádí Tim, a zbytek tak trochu sekunduje, hudební nápady jakoby se vytratily a obvyklých figur je nadužíváno se školáckou bázlivostí. Tima hudba evidentně baví a zpěvem je posedlý. Avšak do dnešních dní jsou Beyond Fear u ledu, bez albového pokračovatele. Ripper sólově vystupuje pod svým jménem, dále napíná plachty u Malmsteena a v neposlední řadě je zapleten do projektu Charred Walls of the Damned. Držím palce, aby kvalita převyšovala kvantitu.