Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Úvodní slovo nebude lepší než to od samotných autorů: Jdi a Dívej Se je velmi sugestivní ruský film z roku 1985. A teď také kompilace, na které se sešlo sedm black metalových kapel, jejichž kořeny jsou zapuštěné v hardcore/punkové scéně. Všechny dodaly před tím nevydané skladby nahrané speciálně pro tuto desku a pomohly tak vytvořit unikátní mozaiku, jež se skládá z obrovské škály emocí, tónů a slov a která má jednoho společného jmenovatele - boj proti fašismu ve všech jeho podobách. Jděte a dívejte se. Poslouchejte, přemýšlejte a nepřestávejte bojovat.

Jakožto milovník blackmetalové scény si rád lebedím v jejích zákoutích. Poslední dobou však nabývám pocitu, že hodně kapel právě z hc, případně punk scény má nutkání se vybouřit v black metalu. Že by jim byl vlastní styl těsný? Rekrutovaných jmen je však poslední dobou stále více ... anebo si toho aktuálně více všímám. Ovšem jisté je, že cosi jako punk / black metal už tu dříve byl. Třeba Nuit Noire, které mám celkem rád. Ale aktuálně nejde o žádné prvenství v názorovém hudebním směru a proto se budeme věnovat hudbě.

Všech sedm kapel, které kompilaci tvoří, plně ctí kořeny žánru a jejich zvuk je přesně takový, jaký měly skupiny v době největšího blackmetalového rozmachu. Tedy hnusný, špinavý, zmuchlaný, patřičně nakřáplý, syrový a především agresivní a divoký. Podobně tomu je třeba u nahrávek Burzum, kde zejména s první předambientní érou lze víc než srovnávat. Jde o hodně hrubou podobu black metalu, kterou dnes zaslechnout sice lze, ale blackmetalový svět ve větší míře už upírá oči jinam. Proto mne tato porce svěžího návratu ke kořenům velice překvapila a vlastně i potěšila. Čekal jsem modernější pojetí a dostal jsem prehistorické demo z počátku devadesátých let. Prostě parádní kus pro všechny milovníky blackmetalového včelařství.

Nechce se mi moc srovnávat jednotlivé kapely po sobě, ale v případě kompilačního LP, které spíše působí dojmem jakéhosi maxi split alba, se tomu asi nevyhnu. Kruh otevírá tuto plejádu černého díla a hned posluchače vrhá tam, kam je zapotřebí. Atmosféra je hustá a těžce prostupná. Kapela se nebojí ve skladbě využít jistá překvapení, jedním z nich je flétna a druhým zase ženský recitál. Flétna uprostřed písně působí jako vkusný ostrov, ovšem její použití v samotném závěru písně má na mě neblahý účinek. Dojem z poslechnutého mi to kazí a náladu ruší, nehledě k tomu, že mi melodie nepřijde zcela nejčistší. Nicméně celá věc dala vzpomenout na Nokturnal Mortum v období Nechrista, takovouhle skladbu bych si tam celkem dokázal představit.

Pustina překvapila odlišným způsobem hry, než na jaký jsem si navykl z jejich dema. Tempo je pomalejší a kytary tu doslova zabíjejí. Nepříčetný vokál je ostrou zbraní zpěváka, ale toho přece znáte… Marnost podtrhuje odkazy na Burzum, Nargaroth, Arkona (PL) a podobných, což je setsakramensky příjemné. Sgra se předvedli jako hlukoví ničitelé a to já opravdu rád. Jejich kousek na desce mne baví a z toho nenápadného nástupu, který vyvrcholí lomozem všeho, jde až hlava kolem. Báječný zážitek, díky kterému si jejich song při poslechu kompilace snadno zapamatujete. Doppelgänger Of Death stejně jako Lichens čerpají z kytarové tyranie. Lichens si oproti dříve jmenovaným zase potrpí na naléhavost atmosféry a více si hrají s náladou a nenápadnými detaily, jako je třeba využití akustického zvuku kytary. Možná je to dáno tím, že mají hned dvě skladby, takže se nabízí větší prostor pro ocenění. Ovšem Doppelgänger Of Death nezůstávají nikterak pozadu a patřičně udržují laťku v místech, kam jí posadili předchozí účastníci.

Závěr patří kapele jménem Smuteční slavnost a už z názvu je patrné, že by se dala z fleku zařadit do DSBM žánru. Už jen vokál je toho důkazem, jelikož jde o tolik typické skučení, které lze vyposlechnout u starších Deathrow nebo Silencer apod. Samozřejmě nejen zpěv odkazuje na ztrápený black. Kapela tu řádí skoro až fanaticky, čímž dotahují kompilaci do pomyslného cíle, aby tak dokonale zničili svého posluchače. Tenhle systém poskládání atmosféry celé kompilace se mi zamlouvá. Má to duši, má to nápad a je vidět, že autoři si dali opravdu záležet. Výsledek je totiž dobrým blackovým výplachem, který se na naší scéně už tolik neobjevuje.

Formát je kouzelné 2LP s čistě černým povrchem a hrací rychlostí 45 rpm. Obal je klasická kapsa s černobílým potiskem, na přední straně navíc vystopujeme parciálně lakované logo tohoto (řekněme) projektu. Uvnitř lze najít několikastránkový booklet s pochmurnými fotkami s důrazem na sklíčenost především přírodního rázu. Však vzpomeňte na temné lesní hvozdy na obalech demíček každé druhé blackové kapely. Hudebně i vizáží proto kompilaci chápu jako jakýsi odkaz na původní syrový black metal. Nahrávka ctí všechny tradice, které podobně laděná muzika má a to je správné.

Takhle zapůsobí deska na každého, kdo s ní přijde do styku, bez nějakých kolemjdoucích informací. Zkrátka blackmetalová kompilace. Jenže věci se mají trochu jinak a souvislosti k nim v bookletu nahrávky citelně chybí. První střípek obrázku najdete už v úvodním odstavci této recenze. Druhý pak navazuje na odstavec předešlý. Jde o ty obrázky, které v bookletu jsou. Jde totiž o fotografie míst, které jsou spojeny s odbojem či jinou protifašistickou organizací. Tím se podtrhuje hardcorová a punková příslušnost autorů, ale člověk, který desku dostane do rukou a nemá potřebu se pídit na internetu po okolnostech, se podobné věci prostě nedozví. To je řekl bych zásadní problém, vzhledem k účelu, za kterým dílo vzniklo. Ale informací chybí vícero, texty, sestavy a další. Po této stránce Jdi a dívej se moc nepomáhá k určení toho, kam se dívat a kam jít. Prostě jen blackmetalová kompilace, i když s povedenou muzikou.

Post scriptum:

Když mi Berry desku podával se slovy „jdi a dívej se“, vzal jsem jeho slova vážně. LP studoval, jak poslechově, tak obrazově a nemohla mi uniknout kulatá samolepka v rohu vnějšího obalu. Píše se na ní cosi o podpoře GNWP. Nejsem schopen posoudit, zda je dobré tahat do black metalu jednu z organizací, která proti žánru z nejasných důvodů de facto brojí. Neumím rozeznat rozdíl mezi AFA, GNWP nebo ČSAF, ale myslím, že jsou všichni z jednoho ideologického těsta. Tím chci provázat odkaz na článek, který vyšel v létě na oficiálním webu organizace Antifa. Článek byl patrně lákadlem na Hell Fast Attack, což je dle jejich slov akce, která nemá v ČR obdoby. Evidentně nemají autoři článku dostatek informací, jelikož blackmetalových festivalů je vícero. Dalším bludem je nesmazatelné stigma kapely Inferno coby NSBM kapely. Článek odkazuje na rozhovor, jehož autenticitu lze dnes těžko ověřit. Vznikl totiž na jakémsi webzinu, který již neexistuje, avšak rozhovor s kapelou stále na internetu visí, což je přinejmenším zvláštní. Chápu nevraživost vůči NSBM, ale tahat do něj i zbytek BM scény je nesmysl. A vůbec, netahejte politiku do muziky. Je to píčovina. Nehledě na fakt, že black metal byl vždycky proti všem a všemu.