Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zadoomaná, tajnosnubná, vrtkavá a pod sedativy. Tak na mě působí aktuální tvorba kanadské trojice Big | Brave. Je to sotva pár dní, co se z jejich zkušebny a studiových seancí vyvalila hustá mlha v podobě nového alba A Gaze Among Them. Zhudebnělá potlačovaná hysterie křížená poruchou spánku a stroze vyzývavým sdělením, kdy kytary pomalu bzučí, bicí těžce tlučou a zpěv víly hladí i zneklidňuje zároveň. Na pomezí rocku a metalu, hluku a melodie. V náruči tmy, jejíž nástrahy lze ovšem překonat.

Big | Brave mají na kontě čtyři alba, z toho tři pod zavedeným labelem Southern Lord, což mluví samo za sebe. Jejich tvorba je obecně vnímána jako experimentální, ale jak v minulosti, tak v aktuálním rozpoložení se hodí ji doprovodit termíny doomová, noisová, s jasnými příznaky drone nebo temně rockových probouzení z komatu. Vše bude správně, lépe řečeno hodně blízko tomu, co se ve společnosti Big | Brave skutečně odehrává. Je to pocitovka a hra s mezipřístáním v odloučené galaxii představ, testíků s podvědomím a dny, které končí hustou mlhou a ohlušujícím dopadem kapek na okno.

I když umí být hudba Big | Brave suše kreativní a hlodá v nás jistý druh poznávání sama sebe, hlavním poznávacím znamením je vokál esoterické divoženky Robin. To ona protíná hlučící vrstvy kytar a elektroniky, to ona ten hluk povznáší do míst, kde plují mraky a vyšší poznání. Zamiloval jsem si ho. Asi to bude on, kdo mne (stejně jako mnohé ostatní) dostává do jistého stavu transu, kdy si dunivou terapii Big | Brave skutečně dopřávám a neustále opakuji porci nových sezení. Je tak zvláštní a milý zároveň.

Novinka A Gaze Among Them je v podstatě jemné album. Křehce impuslivní, meditativně dráždící a zvukově nestabilní. Podniká ataky na oko dobře schovaných vnitřních akcí a reakcí, prakticky pořád vystrkuje růžky a popichuje klid v duši, který se doopravdy rozhostí jen na okamžik. A je úplně fuk, jestli v tom hrají větší roli kytary, nebo elektronika a experimenty. Pořád je ale lepší vnímat tuhle kapelu jako bigbít. Trochu víc otevřený, ale bigbít.

Jediná skutečně tichá hra na schovku je ambientně zvonivá This Deafening Verity, kdy se ty růžky stáhnou do ústraní a dají pokoj. Jinak jsme pořád v zajetí rezonující provokace. Je v tom ta správně štiplavá hra s duchy, je v tom něco víc, než obyčejná díra do podlahy, odkud se ozývají podivné hlasy a je fakt o hubu tam strčit hlavu. Big | Brave nehrají špinavý rock z garáže, ale ten esotericky hlučící na cestu za poznáním. Baví mě ho zkoumat a nechat se vést. To je bez debat.