|
|
||||||||||
Tahle deska staví Berlínskou zeď přes cestu zdánlivě nezastavitelnému, nepolapitelnému a všeproměňujcímu času, je jako soundtrack k odtržení se od reality, k procesu výmazu veškerých chmurů a starostí, uprostřed ubíjejícího, každodenního shonu, ztrápených výrazů zoufalců honících se za svým kusem štěstí, pošlapaných tužeb a nikdy nevyřčených přání. Ponechává za doprovodu vzdušných, z dáli přicházejících a samotným nitrem prostupujících kytarových tónů, přívětivých melodií a duši objímajících záchvěvů nadpozemské lehkosti, uprostřed toho všeho a ještě něčeho navíc jen vás – samotné, zcela opuštěné, ledabyle kráčející, avšak klidné, se sebou spokojené a vyrovnané.
Vileho písničkářství dosáhlo na Wakin on a Pretty Daze zcela nových, doposud netušených a nakažlivě poutavých sfér, z jejichž blahodárného vlivu by dobrovolně prchal snad jen nenapravitelný sebetrýznitel a pojídač sladkých snů bezbranných nemluvňat v jedné osobě. Ty tam jsou bezcílné psychedelické výlety napříč krajinou pomatenců, chvílemi postrádající jakýkoliv smysl, hloubku a efekt. Definitivně pod drnem tentokrát odpočívá i omšelá, vychrchlaná nahrávací souprava. Žádné lo-fi skřípění, rozostřené hlukové stěny a tonoucí labutě uprostřed rozbouřené kaluže. Jen obloha bez mráčku prostá veškerých rušivých elementů, jimž není dopřána živná půda ani díky úctyhodné, avšak na první pohled odrazující a pro mnohé takřka sebevražedné rozloze téměř sedmdesáti minut. Uvolněnost, přirozenost, nadhled a radost… už chápete, proč devítiminutová skladba postavená na omílání jednoho motivu nařaseného bezprostřední hravostí čechranou ospale hladivým vánkem dokáže fungovat bez nutnosti neustálého podepírání složitou soustavou berlí, berliček rozličných velikostí, tvarů a materiálových vlastností?
Jestliže Vileho předešlé počiny nepostrádaly citelnou dávku ambicí podpořené chvilkovými záchvěvy věcí velkých a smeknutíhodných, avšak v celkovém kontextu více či méně strádaly nevyrovnaností a částečnou nedotažeností, na Wakin on a Pretty Daze sedí vše na těch správných místech. Evoluce dosáhla svého prozatímního vrcholu, cesty dál a výš však stále existují. Snové, omračující a také nejlepší album dosavadní Vileho kariéry.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 10.7.14 7:30odpovědět
Přiznám se, že do Kurta se nemůžu zaposlouchat. Letošní The War On Drugs miluju od prvního poslechu, ale Kurt je na mě moc dlouhej a bezmocně kloužu po povrchu.
Radek / 10.7.14 9:03odpovědět
....Jirko, ačkoli se to sem vůbec nehodí - do puntíku přesně mi Tvůj koment sedí k novým Transatlantic. Ať se snažím jakkoli, nejde to a přitom slyším jak je to dobrý. :-D
Jirka D. / 10.7.14 9:54odpovědět
Noví Transatlantic jsou skvělí :), pár slov už snad konečně dám dohromady. Možná chtějí čas, přesněji přes 120 minut času, ale pak rozkvetou...
Label:Matador Records
Vydáno:Duben 2013
Žánr:Indie rock
Kurt Vile - zpěv, akustická a elektrická kytara, syntetizátory, elektrická slide kytara, varhany, wurlitzer varhany, klávesy, tamburína, perkuse, vibrafon
Jesse Trbovich - elektrická kytara, slide kytara, saxofon
Rob Laakso - baskytara, elektrická kytara, elektrická dvanáctistrunná kytara, EBow kytara, perkuse, bicí, bicí automat, efekty, sekvencer, další elektronika
Hosté:
Stella Mozgawa - bicí, perkuse, zvonek pro krávy
Vince Nudo - bicí
Michael Johnson - bicí, syntetizátory
Farmer Dave Scher - llap steel kytara, melodica, wurlitzer varhany
Jennifer Herrema - doprovodný zpěv
Emily Kokal - doprovodný zpěv
Jeremy Earl - perkuse
Dan Park - perkuse
Alan Pavlica - bílý hluk
Mary Lattimore - harfa
1. Wakin On A Pretty Day
2. KV Crimes
3. Was All Talk
4. Girl Called Alex
5. Never Run Away
6. Pure Pain
7. Too Hard
8. Shame Chamber
9. Snowflakes Are Dancing
10. Air Bud
11. Goldtone
Vosbúð
Almannagjá
Epoch
Sacrosanct
Rage Against The Machine
The Battle of Los Angeles
Testament
Titans of Creation
Pyogenesis
A Century in the Curse of Time
Dead Cross
II
Lacrimas Profundere
Memorandum
The Kompressor Experiment
The Monolith (EP)
Mass Genocide Process
Poetry Of The Damned
Protest The Hero
Volition
There's A Light
For What May I Hope? For What Must We Hope?
V pátek 8. listopadu vychází death metalovým legendám Massacre u Agonia Records nové album Necrolution. Komplet celé si ho můžete pustit na TOMHLE odk...
5.11.2024Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
2.11.2024Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.