Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bikkinyshop - How I Met Your Murder (EP )

BikkinyshopHow I Met Your Murder (EP )

Jirka D.10.2.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: How i met your murder je prostě chvilka muziky pro pohodu, pro poslech bez přemýšlení, pro poslech na dobrou náladu. Progres žádný, překvapení také ne, ale to, co bylo nahráno, působí svěže a bezproblémově.

Vypadá to, že EP se stává stále oblíbenější rozsah pro prezentaci nové tvorby kapel. Aspoň v té české kotlině, když do ní občas nakouknu, se to nosiči o třech až pěti skladbách jen hemží. Jedním takovým nedochůdčetem z loňského léta je i nahrávka nazvaná How i met your murder od berounské party divného názvu Bikkinyshop. Původně to vypadalo, že těchto pět skladeb nechám zcela bez poznámek, ale nakonec mi forma minirecenze přišla jako příhodná a akorátní.

 

V bendzounovém profilu kapely jsem našel žánrové zařazení do cross-overu, ale to tam má každá druhá banda a pravda je, že druhé Faith No More jsem tam ještě nenašel. Těch 19 minut hudby je prostě rockových, zahuštěných pořádným kytarovým zvukem a občasným výletem do corového řevu či popových melodií. Vokály jsou vůbec silnou stránkou téhle desky, jejich poskládání, doplňování, vzájemný souběh i přehazování štafetového kolíku působí dobře a především přitahuje posluchačovu pozornost. Přijmout tenhle materiál za svůj je dost jednoduchá práce, poměrné svižné skladby s jednoduchou, ale zato našláplou rytmikou, seskládané čitelně a jasně z tvrdších a melodických částí, se snadno dostávají do hlavy a těžko je pak vypudit. Prostě dobře udělané písničky, aniž bych tím chtěl cokoliv snižovat.

 

Samostatnou kapitolou je zvuk desky, který vzešel z Biotech studia Jiřího Pašky (Escon Waldes), u kterého za poslední dobu vzniklo několik zajímavých nahrávek (namátkou poslední FDK, Momma Knows Best, První Hoře a další). Vedle různých garážových EP zní tahle deska celkem nabušeně, soundu nelze upřít čitelnost a schopnost chytit posluchače za uši, na druhou stranu jen těžko v něm budete hledat nějakou dynamiku a příznivci naturálního zvuku si asi tiše odplivnou. Tohle je prostě čistota, lesk, digitál a bohužel jedna hlasitostní lajna, což ovšem dneska letí a pokud se můžeme bavit o něčem jako „úspěchu“ alba, tak produkce na tom bude mít velkou zásluhu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky