Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hledat ukryté uctívání pochybných ideálů v místech, kde evidentně jde o recesi a fóry, může bavit spoustu lidí, ale já pořád patřím k těm, co se smějí u dávných frků České sody a rozhodně nesympatizují s nějakým cílem, co si kdysi někdo vymyslil. Konec konců mi přijde docela směšné, jak se furt poukazuje na jednu stranu, a přitom reálná hrozba přišla z té opačné s prakticky stejně nebezpečnou povahou. To jen tak na okraj. Ještě je třeba si pročíst Lomikarovu recenzi… Pochopeno? Tak můžeme jít dál.

Hledáte-li neustále něco, u čeho si jednoznačně řeknete – tohle je album roku, tak vám to lovení nyní trochu usnadním. Tohle je album roku. Album Burning Bridges od Black Magick SS. Poslouchám to už hrozně dlouho a nenašel jsem jediné slabé místo. …a tady bych klidně mohl recenzi ukončit.

Asi by ještě bylo fajn si ujasnit, o jakém hudebním směru tu je řeč. Takže tohle je ikonický hard rock s trochou doomového odéru a psychedelie. Možná, že vám takové spojení smrdí fádností a neskutečnou otřepaností, ale to je proto, že jste album ještě neslyšeli. Anebo nemáte rádi sedmdesátkový rockec. Jako celek se album tváří možná obyčejně a až přehnaně pateticky díky šílenému množství kláves. Ty klávesy jsou asi nejvýraznější element při letmém poslechu a určitě by se za takovou dávku nestydělo ani XIII. Století. Jenže ono to má svůj účel. A taky to musíte poslouchat pozorně, to je snad jasný.

Už jsem psal, že je deska napěchovaná hity? Tak to píšu teď. Doslova hit za hitem. Každý refrén, každá pasáž má neskutečnou sílu energii a bude vám hlodat hlavu zevnitř, dokud si desku nepustíte znova. Neuvěřitelně návykové melodie a skutečně chytře postavené skladby. Refrény si budete broukat, aniž byste si to uvědomovali. Zapomeňte na sračky jako Ghost – tohle je hard rock nového tisíciletí. Nechybí ani závěrečný hidden song s příkladným rehearsal soundem a správným zastřením, což celek hází do úplně jiných rovin. Nač hledat krásu v komplikovaných řetězcích a profesorsky rozebírat jednotlivé střípky, když v té jednoduché a přitom chytré přímočarosti dostaneme vše, po čem naše srdce tajně touží. Netřeba se nořit do spleti křivolakých cest a ukazovat kolegům z konzervatoře, co všechno jste schopni vymyslet. Stačí jednoduchá rovnice o chytlavé písni, vzletné melodii, příjemném ozvláštnění každé skladby něčím trochu odlišným a mít pochopitelně i kvalitní předpoklad solidní řemeslné úrovně. To všechno tady je a je to báječné.

Black Magick Star Ship hází album do konceptu vesmírného putování s kouzelným elementem objevování. Je to skutečné cestování napříč časem a prostorem. Potkáváte dinosaury, kouzelníky a plujete na vlně fantaskního tripu, kde to hraje barvami jak dobové desky Lake Of Tears. No, co vám budu furt vykládat. Tohle album je zkrátka výtečné a dokážu si jej užít naprosto úplně po celé jeho délce.