Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Magnet - Hallucination Scene

Black MagnetHallucination Scene

Victimer16.10.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Debut Black Magnet jako hodně tlustá rýha na pažbě industriálního metalu.

Black Magnet jsou novým zjevením na industriální scéně, což nejsou silná slova na začátek, ale holý fakt. James Hammontree jako otec i matka projektu postavil jeho základy na drsném průmyslovém zvuku, který věrně doprovází kytara a celkově husté a masívní tempo. V jeho hudbě se mísí starý dobrý industrial s vlivy Godflesh, NIN z dob, kdy jim ještě teklo mlíko po bradě a taky současnost Corrections House. To všechno najdeme na debutovém albu Hallucination Scene a přitom to nezní jako krádež na pozemcích všech jmenovaných. Naopak! Jde jen o dobrý záměr, dobrou volbu a hlavně dobré počty. Vedle industrialu je přítomen duch staré gotiky, punku a darkwave. Póry ve zdech už duní, není na co čekat.

 


Kompromisy se nenosí, 25 minut a dost. Temnota, ta agresivní, i když je zrovna chvilka na klid a cígo za rohem, po celou dobu je to jeden průmyslový tanec nad hroby. Prakticky co song, to trefa. K labelu 20 Buck Spin mám jen jednu výtku - nechte mě už chvíli vydechnout, sakra. Tady už to dávno není jen o chytrém a technickém death metalu, objevují se tu další interpreti, namátkou atmo industrial Vatican Shadow, funerální obřad Atramentus, nebo zrovna tyhle ze země trčící trubky Black Magnet. U dvacítek to klEpe jedna Dáseň...


Debut Black Magnet je deska s velmi ostrou čepelí. Kdo si bere servítky, nechť stáhne ocas a poslušně jím vrtí před teplým doupětem. Doupě Black Magnet je studené a vyzývavé. Disponuje velkým tlakem, který musel ven, už byl neúprosný. Jeho krátká stopáž je jednoznačně předností, pak už by ten válec mohl ztratit na síle i účinku. Takto před sebou máme industrial jako víno, s EBM průpovídkami a s metalovo hardcorovým prasáctvím, kde není čas na milostný poměr. Tento dostává poněkud zvrácených rozměrů v podobě elektrického křesla jako možného prostředku ke kopulaci. No jak chcete...


Album otvírákem Divination Equipment zaseje hodně syrové sémě plastické trhaviny, která může oddělit nohy od trupu nejednomu vojáčkovi z první brázdy. Společně s Anubis připomene krutě mířenou pouštní odtažitost Corrections House, aby se už za moment ukázalo, že Black Magnet nepůjdou jen tímto směrem. Oblíbený prasopal Punishment Map je asi ta nejitenzivnější industrial věc za poslední dekádu. Minuta a půl a je po všem, co víc si přát. V Neuroprophet dojde na godfleshovské dominantní maso, které ve strojovém rytmu rypadla dopadá na úrodnou půdu. Trustfucker zase upomene na Reznorovy začátky a opět se tak děje úplně přirozeně, nic falešného, ani necitlivého. Prostě a dobře začátek devadesátek a trochu vyjukaná postava v černém za synťáky. Boží.

 


V těchto skladbách se James ukazuje jako velký fanoušek industriální scény a jako takový je pak schopen tuhle posedlost přetavit ve výživný kompilát vlastních postupů. Intenzita nepolevuje ani ve skladbách, kterým dominuje víc elektronika než kytary. Crush Me budiž vhodným příkladem. Ta rytmika zabíjí. Na klid a mír není prostor. Hegemon je upřímně vysoustružená EBM vášeň a Walking in the Dark ohřebíkovaná balada na závěr, na kterou se nedá tančit, neb jsou chodidla přibita k podlaze. Debut Black Magnet je velká věc. Těžká, nevybíravá a hutně chytlavá. Jsem z ní unešen? Ano, jsem. A vím, že v tom nezůstanu sám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 16.10.20 14:30odpovědět

Jsem prostý člověk - čtu srovnání s Corrections House a žhavím BandCamp.

Jirka D. / 16.10.20 6:07odpovědět

Je to výborný. Ty vlivy starých NIN, Godflesh a současných Corrections House jsou tak akorát, ve skladbě Anubis bych klidně přidal staré Ministry nebo úplně staré Pitchshifter. Dohromady výborná a intenzivní deska, přiměřeně zvrhlá a s duchem raných 90. let všude okolo. Jup.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky