Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rok se sešel s rokem a nemáme tu jen čas vánočních svátků, ale také druhého alba Hexvessel. V první řadě jsem rád, že se nenaplnily mé původní obavy o jednorázový projekt a kapela tak naplno rozehrála svou folkovou fantazii. Tentokrát ponořenou v lesní moudrost a přenesenou jako soubor příběhů, které pojí tématický tmel zeleného hájemství. Ano, opět je to především folková křehkost, která dává na srozuměnou, kudy že povedou hlavní cesty putování po hvozdech. Na ty se pak opět váží ty psychedelicky barevné a dnes především přibylo těch rockových. Na světě je tak velmi tvárná a proměnlivá deska plná nejednoho překvapení.

To nejvýraznější spatřuji v samotném odkrývání každého z nich. Je pravdou, že potkat se v rámci "No Holier Temple" s pochopením od první chvíle, je tak trošku problém. Druhá deska Hexvessel není albem, jenž by mělo zrovna aspirovat na titul "nejpřitažlivější nahrávka", ale jeho čas přijde v pravou chvíli. Osobně jsem se během prvních setkání dokonce potýkal s jakousi původní nezáživností až plytkostí, ovšem v tom jsem se naštěstí přepočítal. Magická souhra folku a psychedelie s nezaměnitelným vokálem jsou nahrazeny komplikovanější polohou, která sice nadále splňuje zaběhlá pravidla na pomezí akustiky a přírodních rituálů, ale je mnohem větší dřina se do ní položit.

Vskutku, je to o poloze. Folk na "No Holier Temple" nadále dominuje, ale ne tolik silně, a i když se právě tohle mělo zdát jako nejprokazatelnější rozdíl v obou nahrávkách, zpočátku tomu tak opravdu není. Chvíli trvá, než vše zaklapne kam má. Rocková složka pod psychedelickým oparem ranní kocoviny mluví do celkového vyznění výrazněji, a tak lze z tohoto pohledu o albu mluvit jako o tvrdším. V čem jsem ale objevil skutečné kouzlo nahrávky, tak tím je jeho schopnost gradovat, mísit motivy, hledat ty nové a staré nechat ustrnout. Z pohledu skladatelského je "No Holier Temple" mnohem dál jak debut.

Noví Hexvessel nejsou zkrátka "jen" netradičním folkem, ale promyšlenější sbírkou skladeb, tíhnoucí více k psychedelickému rocku a vlastní ucelenější identitě. Není to dnes jen Mat "Kvohst" McNerney, kdo svým neobyčejným vokálem dominoval na "Dawnbearer" a dal tak trochu zapomenout na další pocity. Novinka je o vyzrálosti, schopnosti zaujmout hlubší magií a vlastní provázaností jednotlivých námětů.

Ty pak pojí jeden hlavní, a tím je zmiňovaný les. Není nad krásnější a poučnější místo, v němž lze nalézt jak zrození pradávných rituálů hraničících s okultismem, tak dojemných příběhů, jejichž způsob vyprávění dokáže věrně zaujmnout. A než dojdeme na to pravé místo, kde kapela sedí v hloučku kolem ohně, je třeba prostě překonat pár nástrah a zapadaných cest. A pak? Podívejte se na obal. Na to splynutí se stromem, s lesem... no a nakonec i s Hexvessel samotnými.