Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bloodbath - The Arrow Of Satan Is Drawn

BloodbathThe Arrow Of Satan Is Drawn

Sorgh9.11.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Vyschlá a práchnivá je cesta, po které se už od roku 1998 ubírá švédské seskupení Bloodbath. Ani letos nejde o nic jiného než o masakr. Jak milé je setkání po čtyřech letech, posuďte sami.

Bloodbath svou hudbou víří prach, v jejich revíru převládá suché podnebí, které vysušuje sliznici a mumifikace se zdá tou nejlepší metodou k uchování babičky. Ovšem když se člověk zaměří na texty a klipy, tak to tam čvachtá, teče a vřeští hezky šťavnatým death metalem. Z nástrojů stéká krev a odtud není daleko k řevu motorových pil, které konají právo útrpné. Jsem však rád, že kapela tu gore tématiku nepřehání a střídá ji s hanobením křesťanské modly. Takže stačí mít rád drnčivou švédskou školu, krvavej steak, v srdci trošku blasfemie a máte vystaráno.

 

Bloodbath toho mají na kontě spoustu, ale ne každý jejich zářez snese nejpřísnější měřítko a v té dlouhé řadě jejich nahrávek jsou favorité, ale i slabší kusy. Je to dáno zejména tím, že se pod nahrávkami podepisovaly různé sestavy, které dávaly kapele svůj vlastní a jedinečný tvar. Ten současný sklouznul k formě takové prostoduchosti, že mě to nutí přemýšlet o nejslabším albu diskografie. Kdybych vzal ten nejjednodušší recept, jak nahrát album v typickém švédském stylu, tak by výsledkem mohlo být právě The Arrow Of Satan Is Drawn. Krom pěkného názvu a obalu, je na něm až na výjimky naprostá absence zajímavých výronů, které z obyčejného úrazu udělají slušný masakr.

 

Ať nás válcuje nesmiřitelný mandl kytarových dostihů nebo deptají pomalu se odvalující žulové náhrobní desky, z alba cítím rutinní práci mistrů cechu, kterým zas až tak nešlo o to přijít s něčím unikátním. Pravda, když se rozjede famózní nášup Deader, mám sto chutí skandovat oslavné básně na zlatou klasiku, která mě nenechá mrtvým a chladným. Jinde se i ten božský základ těžko hledá a uši mám plné vaty. Rock'n'rollové maso některých skladeb ruší jen zakvičení ztýrané kytary a narušený rytmus. Hodně málo na pojem Bloodbath. Ani Holmes nepředvádí vše, čeho by jeho hlas mohl dosáhnout a zůstává celou dobu v jednotvárném naladění. Ve hře ladí a nevyčnívá, ale mohl by se trochu víc snažit.

 

Albu nechybí aura blasfemické nevěstky, ta jediná mě s tímto dítkem drobátko smiřuje. Na pozadí se rozlévají kytarové motivy jako květy zla, jejich život je krátký, ale pro album něco dělají. Je dobré si album pustit do sluchátek, kde se ta drobná kresba zobrazí, protože na tuctovém přehrávači mi spousta detailů unikla. Jinak letošní dílo nepovažuji za nic víc než tuctový kus v řadě, který až moc sklouznul do nevýrazné formy švédského deathu. Mnohem víc mě berou starší věci s Åkerfeldtem nebo Tägtgrenem. I minulá Grand Morbid Funeral byla skvělá, tam se i Holmes silně pochlapil. Letos se neurodilo a nemá cenu tvrdit opak.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Boris Renner / 7.1.19 14:05odpovědět

Paráda!

Hellman / 10.11.18 11:15odpovědět

Vynikající album!

Djoser / 9.11.18 20:56odpovědět

Vynikající

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky