|
|
||||||||||
O tom, že jsou Bloodbath v nejlepší kondici, není nejmenších pochyb. Album Grand Morbid Funeral se může věšet na krk jako zlatá medaile vítězům smrtícího sprintu. Jakoby vždy se změnou zpěváka došlo k přílivu čerstvé krve do srdce a soukolí se vzepjalo k mimořádně heroickému výkonu. Je to zvláštní, protože slabou desku Bloodbath nenatočili a přesto každý nový počin překvapí oprášenou vírou bez ztráty kvality. V historii kapely se změny většinou týkaly postu zpěváka a vždycky to byla silná jména. Tägtgren, Åkerfeldt, nyní Holmes. Každý naprostý unikát s jedinečným projevem, kterým kapelu zásadně ovlivnil. U Bloodbath se nestává, že by nové album někdy opisovalo od toho předchozího a chtělo se učit z jeho chyb. Spíš se snaží vymanit z podsouvaných očekávání a vybarvuje se zcela podle vlastních plánů. Ten rodokmen se sice zapřít nedá, ale každé dílo má svou vlastní tvář. Vokál je pak hlavním určujícím faktorem.
Album Grand Morbid Funeral je v podstatě jednoduše zahraný death metal, ale s mimořádným apetitem a přitažlivostí. Je zbytečné se shánět po nových nátěrech na zakrytí staré omítky nebo se mermomocí snažit najít schované berličky v ateliéru umělé inteligence drátů a krabiček. Album je poklona klasickému švédskému zvuku, kdy se rozdrnčí všechny tabulky v oknech a v garáži se pod rukama mechanika rozeřve zarezlý motor. Všechno je dílem poctivé kytarové práce, která chrastí jako kostlivci v nepohodlných futrálech a návykového rytmu, který se bez zbytečného spěchu valí vpřed. Sice je pravděpodobné, že k nějaké retuši ve studiu došlo, ale výsledek hraje živým entuziasmem mrtvých. Tohle hrát na funusech, tak není koho pochovávat. Všichni by odešli po svých zpátky domů, do vyhřátých pantoflí, často k „velké radosti“ pozůstalých.
Melodie, jejichž funerální tón pokrývá celou scénu jako poprašek z komínů krematoria, se odbavují rychle jako vlaky v Japonsku, žádné složité tanečky. Rychlé odkrvení a blesková ztráta vědomí je znakem dobré práce řezníka, jeho milosrdenství a podobná ušlechtilost zdobí i přístup Bloodbath k dílu. Rytmus se nejlépe cítí ve středním, rock'n'rolovém tempu, kterému se ostatní nástroje rády přizpůsobují. Díky této „jednoduchosti“ jsem si na albu vytvořil závislost. Klasické drnčení strun doplňuje pochmurně znějící sólovka, která ničivými rezonancemi a pomalými změnami tónů naprosto mění účinek dosavadního průběhu pohřbu.
Je to důkaz, že Bloodbath umí zapracovat na atmosféře. Na stůl padá černý stín jako tajný trumf hlavně v pomalejších úsecích, kde je dobré se nezdržovat a spěchat někam na světlo. Bez použití kláves nebo nasamplovaných efektů dosahují pomocí kytar kýženého účinku a řezanice destrukčního stylu dostává punc temné nálady. Nadhled a uličnictví, které dýchá z rychlých partů, se znenadání potápí do doomových hlubin, kde se atmosféra sama zahušťuje. Přibývá vrásek a zpočátku jednoduchá deska odhaluje dosud skrytý význam. Použitých nápadů je hodně a album na chvíli nezasmrdí odérem nudy. A přesto je to naprostá klasika, které se Bloodbath drží silou býka. Šlapající rachot útočí na kult dokonalosti a věru to nebude mít moc těžké, protože lepší funus si umím jen těžko představit. S důvěrou se nořím do domácí mlýnice přímo pod aparátem, rychlá gesta prokládám zamilovanými pohledy na manželčina rozlobená záda a dbám na pitný režim. To hlavní ale nakonec.
Netrpělivě očekáván a nekompromisnímu drobnohledu byl vystaven hrdelní výkon Nicka Holmese, který za mikrofonem vystřídal progresivního dezertéra Ackerfelda. Jak se popasuje s ryze deathmetalovým dílem, co mu nabídne? Musím říct, že je to paráda na n-tou a že Nick své hrdlo nenechal obrůst purulentním mechem. Vše, co nemohlo ven u domácích Paradise Lost, se tady z něho lije v toku prohnilých usazenin. Orezlou rašplí zrevidoval hlasivky a s potěšením shodil okovy, které ho věznily v zátoce s mírnou, spíš stojatou hladinou. Jistota, s jakou mu hlasivky hrčí, je nevídaná a Bloodbath v něm získali originální zvukový fenomén. Není to klasické blití, co vyluzuje. Jeho zpěv je hrubá deklamace nenapravitelného alkoholika žádajícího další sklenku kořalky. Stále znovu a znovu se opírá o pult a žádá další lok. Říká si o něj nezaměnitelným chrapotem, kterému je solidně rozumět a hlubokou artikulací přispívá k celkově dobrému dojmu. Když v závěrečné a titulní skladbě deklamuje Grand, Morbid, Funeral, je dojem záhrobní seance dokonalý.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
-krusty- / 4.1.15 20:06odpovědět
Nick je zvíře. Díky jeho old school hlasu na mne padnula těžká nostalgie... Parádní spanilá jízda, která není nejtemnější, není nejtechničtější a nejbrutálnější...ale má zatracené silné charisma. A TOHLE se počítá! PECKA!
Danek / 22.12.14 16:48odpovědět
Chválíte Holmese, ale jeho hlas je jedno velké trápení. Nemá na to. I hudba je nuda. Nuda. Těšil jsem se na tuto desku a je to zklamání s velkým Z.
Victimer / 22.12.14 4:33odpovědět
Souhlas se vším a staroch Nick, od kterýho jsem čekal jen vyšeptanej gerontogrowl, mile překvapil.
Label:Peaceville Records
Vydáno:Listopad 2014
Žánr:death metal
Lord Seth - basa
Old Nick - zpěv
Sodomizer - kytary
Axe - bicí
Blakkheim - kytary, zpěv
1. Let the Stillborn Come to Me
2. Total Death Exhumed
3. Anne
4. Church of Vastitas
5. Famine of God's Word
6. Mental Abortion
7. Beyond Cremation
8. His Infernal Necropsy
9. Unite in Pain
10. My Torturer
11. Grand Morbid Funeral
Bloodbath
The Arrow Of Satan Is Drawn
Sepultura
Machine Messiah
Lunatic Soul
Through Shaded Woods
Fates Warning
The Spectre Within
Beheaded
Only Death Can Save You
Acédia
Fracture
Sekhmet
Words Of The Master (Proverbs Of Hell)
Treha Sektori / Sádon
Symphony Of Dying
Blut Aus Nord
Memoria Vetusta II - Dialogue With The Stars
Vltava
Spass muss immer sein
Jon Anderson
True
Tech/death metalová legenda Sadist zveřejnila nové video k titulní skladbě z nadcházejícího alba Something to pierce, které vyjde 7. března u Agonia R...
13.2.2025Vizionáři Decline of the I streamují své nové album Wilhelm (link), které vychází 14. února u Agonia Records.
12.2.2025Prvním singlem z chystané nové desky o sobě dává vědět kapela Illegal Illusion. Skladba To Hapoon bude zveřejněna 14. února na streamovacích platformá...
12.2.202528. března vyjde kapele Mean Messiah nové EP nazvané Re:Incarnations, na němž budou čtyři skladby - dvě coververze (The Number of the Beast od Iron Ma...
12.2.2025Deafheaven se připomínají povedeným singlem Magnolia s razancí třetího alba New Bermuda (2015). Jedná se o předehru k nadcházející desce Lonely People...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.