Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - What Once Was​.​.​. Liber III (EP)

Blut Aus NordWhat Once Was​.​.​. Liber III (EP)

Garmfrost9.12.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Plně přiznávám, že jsem zaujat a BAN nadržuju. Nicméně si za svými slovy a hlavně hodnocením stojím. Francouzská bestie přinesla další z várky krátkých a zlých děl, které se zapíší do historie black metalového podzemí. Nevěříte? Poslechněte si to!

Každým rokem nám nadělí porci ohavné příchutě francouzská bestie BLUT AUS NORD. Vždy se obávám, kdy se stane v jejich případě zatím nemožné, a sice, že pánové natočí slabé dílo. Není běžné, aby kapela, co vydává tak často alba (a poslední dobou i dvě ročně), se nezačala vykrádat. S tím vykrádáním ale začnu pomalu, protože poslední z trilogie dlouhohrajících EP „What Once Liber III“ nepřináší až na pár detailů zhola nic nového. Každá složka z oněch tří „ípíček“ má trochu odlišnou atmosféru a postupně se i ubírá ve zběsilém tempu. Nicméně se vše podstatné řeklo už v jedničce a pak se už pouze rozepisovalo a rozšiřovalo.

 

Další drobnou změnou je bezesporu i fakt, že zatímco alba „Liber I“, tak „Liber II“ si vystačila se dvěma skladbami, tak „Liber III“ potřebuje pro vyjádření songů rovnou šest a to na stejné ploše jako předchůdci. Tudíž se čerstvá várka hnilobné smrti stává lehce stravitelnější. Také se, jak už jsem zmínil, nenese novinka v hypnoticky stálé rychlosti, ale pod nánosem až death metalové zuřivé techniky naleznete obdivuhodně barevné dílo. Tady už záleží, jak se k tomu postavíte. Ostatně tak tomu bylo vždy i v minulosti, BAN zkrátka hraje jen pro někoho a naprosto chápu, když kolem sebe slyším odfrknutí, že je to jen snůška disharmonického kraválu.

 

O to překvapivěji působí, že se ve třetím pokračování „Liber“ dočkáme nečekaného prostoru pro melodie (ano opravdu tam jsou) a nebo ambientu (závěrečná „VI“), kde se do zvuků podzemních stok ozývá jen temné vrčení Vindsvalovo. Už úvod desky („I“) rozjíždí ticho, ze kterého se až posléze vyklube klasická řezničina, kdy BAN poznáte na sto honů. Řekl bych, že „II“ nebo „V“ je death metal jak víno (smradlavé a odporně kyselé). Vindsval svůj hlas ale použije i lehce jinak a jeho hrdelní variace padnou do té smršti typických BAN kupodivu skvěle. Ostatně se vždy vrátí ke svému hnusnému krákání, jak je známe a máme rádi.

 

Takže poslední slova zní – „What Once Was... Liber III“ bude opět milované i odsuzované. To se už nezmění. Myslím, že připravovaná trojka „Memoria Vetusta“ bude mít lehčí postavení pro stravitelnost a melodičnost. No, zaplať satan za hnusy recenzovaného (malo)veledíla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

satrapa / 22.12.13 16:27odpovědět

Další album od BAN a zase špička! Ale ještě jednou natočí něco takovýho a bude to už nudný.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky