Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bratstvo Luny opět naděluje. Sobě i svým věrným příznivcům. Spolupráci na výročním albu Luna nad Iglau mezi Bratrstvem a ikonou české gotiky, Petrem Štěpánem, nebylo možné brát jinak než s velkým nadšením, ale také nemalým očekáváním. Petr se objevil už na minulé slavnostní neřadovce Decade / Gotická duše 2006-2016. Bylo tedy možné se dovtípit dopředu, co čekat, respektive co naopak ne.

Jak se říká, není čas ztrácet čas. Pojďme se rovnou mrknout na jednotlivé písničky. Po titulní instrumentálce přichází podle mě vrchol alba. Hitový nářez Největší z Pierotů je výborný v originále, ale se zpěvem Petra Štěpána dostal navíc ohromující charisma i punc starých upírů a gotických punkerů. Líbí se mi právě tak, jak jsem si to představoval. Jsem velkým fandou Petrova vokálu a už dopředu jsem věděl, že z Nebe nad Iglau budu nadšený. Když chci, umím být optimistou až běda. Všiml jsem si, že se některým recenzentům nelíbí uhrančivá kompozice V rozvalinách. Ano, původní verze s Xpílovým zpěvem má šmrnc, ovšem nová verze je intimnější, niternější… Postupně se rozvine v majestátní hymnu, kterou si broukám spolu s kapelou.

Gotický duet Třináctý úplněk pojí Bratrstvo Luny se světem XIII. Stoletím nejen zpěvy, ale celkovou náladou. Tedy měla by, ale nefunguje na sto procent. Skladba není špatná, avšak po silném úvodu značně pokulhává. O Carpe Diem také nevím, co si myslet. Původní verze je skvělá a natolik jedinečná, že mi v tomto místě Petrův vokál připadne jakoby naroubovaný, nepřirozený. Naopak ve Vampyrismus psýché je vše v naprostém pořádku. Vlnění v ní je nádherně osvěžující, jemné, skoro tanečně upírsky snivé… Je příjemně vyvážená, nic a nikdo nevyčnívá, vše se doplňuje a šlape jak má. Klávesy, silná basa s kytarami, zpěvy se sbory i bicí pracují v dokonalý celek. Následující Nomen Rosae pokračuje v nastoleném trendu. Latina, tajuplná atmosféra a dominantní pěvecký projev… Původní verze zní fajn, ovšem s Petrovým zpěvem dostala něco, co ji chybělo. Krása.

Ta v plné síle přichází v neskutečné Fantasmagorii. Láme se mi hlas spolu s Petrem. Ten ji evidentně prožívá a já spolu s ním. Více kláves i orchestrální aranžmá Fantasmagorii prospěly. Do mocné a zároveň tiše introvertní podoby musela skladba dorůst. Po Pierotovi je pro mě Fantasmagorie vrcholem desky. Možná i v rámci diskografie kapely. Zároveň mi je jasné, že moje pocity z ní jsou nepřenositelné. Pokud se nenesete na stejné vlně, může se stát, že vás její kouzlo mine. O coveru HNF Pochod hrdinů se nebudeme bavit. Šleha jak ďas! Xpíl ji nazpíval moc pěkně a myslím, že notoricky známému pankáčskému hitu pomohlo „bratrské” uchopení a pochopení. A jsme u konce. Carmina I/IX je poetické outro za nevšední sbírkou, kterou si Bratrstvo Luny udělalo radost a svým fanouškům zrovna tak.

Fetišisticky vymazlené digipacky už tak nějak patří k Bratrstvu Luny, které má rádo opulentní zpracování vlastní hudby. Obsahuje komplet texty, veškeré info o vzniku desky a úryvky citátů jednotlivých umělců, respektive Vladimíra Kočandrleho ve spojitosti s Lunou nad Iglau o tom, co je k desce vedlo, jak jim to šlo a co jim to celé dává. Jak lépe uctít třinácté výročí, než se zpěvákem XIII. Století, kteří jsou pro Bratrstvo Luny od pradávna králové. Sám Petr Štěpán o spolupráci mluví s velkým nadšením. S cizími texty se prý plně ztotožnil. No, na některých místech je znát, že mu jdou slova od srdce.

Řekl bych, že Luna nad Iglau udělá radost každému příznivci obou kapel a české gotiky. Příště bych ovšem ocenil nové skladby a ne jen ohlížení se a oslavovaní vlastní historie. Na to je Bratrstvo Luny součástí scény příliš krátce. Nicméně aktuální neřadovku Luna nad Iglau si užívám i přes menší výhrady plnými doušky stále dokola a pak znovu.