|
|
||||||||||
Při pohledu do kalendáře můžeme laxně konstatovat, že již proteklo řekami mnoho vody od dob posledního záseku veličiny System Of A Down. Tedy kapely, která v mých náctiletých a základoškolských letech zastávala významné místo v hudebním přehrávači. Ano, Toxicity tenkrát prolétlo tělem i duší každého z nás. S obrovským nadšením jsem uvítal Mezmerize, které mi sedlo a v tu dobu se do vlny fanoušků zapsalo spousty nových tváří. Hypnotize už mi dala práci, ale křivě se na ní nedívám. Po ohlášené pauze kapely vyvstávala otázka kam dál. Serj i Daron rozjeli své sólové projekty. Shavo, tuším, začal dělat hip hop a John se stáhl kamsi do své obytné garáže. Tenkrát jsem šel cestou pana Tankiana a upřímně řečeno jeho sólová prvotina – Elect The Dead mě ale vůbec nechytla. V tu chvíli jsem to celé zařízl a tolik skloňovanou zkratku SOAD uložil k hibernaci. Teprve letos jsem našel jakési nutkání otevřít vazby a rozhodl se vyzkoušet toho druhého výrazného – Darona Malakiana. Jeho novinka Dictator od projektu Scars On Broadway zapůsobila ihned…
Ještě než se pustím do nějakých plků kolem náplně alba, musím předeslat, že jsem předešlé eponymní album neslyšel. Ostatně je to deset let, co vyšlo a vlastně stejnou dobu jsem neslyšel nic ani od Serje, takže nemohu srovnávat se sólovou kariérou. Jediné, co lehce podsunu je fakt, že Daronův Dictator se mi líbí víc, než Serjův uplakaný Elect The Dead. Zkrátka hledáte-li nástupce, či navazující materiál na SOAD – zde leží.
Album Dictator si lebedí v jednoduchém zvuku, který si můžeme pamatovat z dřívějších desek té velké kapely. Je to veskrze jednoduchý rock s velkým důrazem na riffovost. Daron je šikovný umělec a s kytarou to umí jedna báseň a je to vskutku cítit. Hned první vteřiny desky na vás totiž vychrlí chytlavou, správně šlapavou melodii. V ten moment si uvědomíte, že jste tu správně a že to, co posloucháte je dobrá volba. Střídají se tu nálady od té veselé a svižné i po chmurnější a pomalejší. Ve výsledku však převažuje vážná hladina, kterou výrazně tlačí skoro až hardcorové pozadí. Ne, že by Daron začal nějak ultimátně divočet, ale když je to potřeba – umí se do nástroje pěkně opřít. Po této stránce je deska vážně sytá a plná všech možných zákoutí, kdy střídá tempo tak přirozeně, že utíká celkem snadno. I jeho zpěv je velmi přirozený a nikterak nepřekáží. To už bylo ostatně znát na posledních deskách domovské skupiny.
Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že po nějaké páté skladbě už chytáte smysl struktury skladeb a dokážete vcelku snadno odhadnout určitou šablonu. Však jde o vesměs nenáročný tvrdší rock, který nemá zapotřebí kloubit do sebe Igorrroidní vlivy a jiné kejkle. Zkrátka jede na přímočarost a dobrou čitelnost. Je to trochu škoda, protože mi pak prostředek desky přijde takový unavený. Říkám prostředek, protože ke konci si tuto monotónnost začínám uvědomovat, a tak lépe nastavuji uši na aktuální dění. To ovšem neznamená, že by album bylo nudné nebo nedej bože prázdné. Jen se člověk přesytí hned na kraji a pak už ta sousta žvýká jak vatu. Chce to proto vícero poslechů a soustředění, abychom mohli lépe vnímat i další kousky z téhle desky, protože oni sami o sobě prostě silné jsou.
Dictator mě oslovil dostatečně intenzivně, abych si ještě dohledal prvotinu Scars On Broadway. Líbí se mi citelný odkaz někdejší velké kapely, jejíž reunion je nadobro pohřbený a co si budeme nalhávat – vyhovuje mi to. Těch pět desek, co kapela má, jsou natolik úderné, že bohatě stačí. Daron je pak jen jeden pramínek, který lze stopovat a rozhodně to bude stát za to. Už jen proto, že má velkou energii a určitou moc s vámi hýbat. Ten poslech si zkrátka užijete. Směle do toho.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 28.8.18 12:55odpovědět
Sólovou tvorbu Serje Tankiana jsem sledoval a moc mě nezaujala. Tu Daronovu jsem ignoroval, protože jeho mečivý hlas jsem nikdy neměl rád, vlastně od dob, kdy se v SOAD začal hnát do popředí víc, než bylo zdrávo (Mezmerize / Hypnotize). Ukázka mi přijde dost teatrální a hudebně zaměnitelná skoro s čímkoliv z posledních dvou desek Systémů. Tedy pod sluncem nového nic. Se SOAD jsem začal hned od počátku a první album je pro mě jejich TOP, Toxicity hned za ním, ale pak už to s mým zájmem šlo do kytek, což je pocit, který mám i z téhle desky, resp. jediné skladby z ní. Asi už se pro něco takového neumím nadchnout.
Milan "Bhut" Snopek / 28.8.18 13:27odpovědět
Jestli se ti nelíbilo Mezmerize a Hypnotize, pak je celkem logické, že se ti nebude líbit ani Scars On Broadway. To lze dobře pochopit a hlavně slyšet :) Je velmi pravděpodobné, že to tak budou mít i další lidé. Však také píšu, že tohle je nástupce SOAD, ačkoliv jsem mohl doplnit, že SOAD v poslední fázi. Já jsem byl se SOAD vždy spokojen, takže i tentokrát to nadšení mám.
Ruadek / 23.8.18 9:55odpovědět
Ze všech post-SOAD projektů jsem zůstal pouze u prvních Scars on Broadway, což je deska, která mi toho dává dostatek dodnes. Zpěvákovy počiny mi přišly od začátku příliš popově orientované a v rozporu s ideologií SOAD, s návratem kapely jako celku už moc nepočítám a je mi to vlastně fuk. Své si kapela, myslím si, už řekla.
Label:Scarred For Life
Vydáno:Červenec 2018
Žánr:rock
Daron Malakian - zpěv, kytara
Orbel Babayan - kytara
Iiko Chantziantoniou - basa
Roman Lomtadze - bicí
1. Lives
2. Angry Guru
3. Dictator
4. Fuck and Kill
5. Guns Are Loaded
6. Never Forget
7. Talkin' Shit
8. Till the End
9. We Won't Obey
10. Sickening Wars
11. Gie Mou "My Son"
12. Assimilate
Depressive Disorder
Sep7em
Oceán
Femme Fatale
Pigsty
Pig Blood
Special Providence
Soul Alert
Cattle Decapitation
Monolith Of Inhumanity
Cradle Of Filth
Evermore Darkly (EP)
Momentum
The Freak Is Alive
Watain
The Wild Hunt
Blut Aus Nord
777 - Sect(s)
Doedsmaghird
Omniverse Consciousness
Predatory Void
Seven Keys To The Discomfort Of Being
Nové album Sukkhu nazvané Self-Exorcism na CD je aktuálně venku a za 300 Kč může být vaše. Objedávat lze na TOMTO mailu.
10.2.2025Na MetalGate se opětovného vydání dočká kniha Revoltikon mapující život a dílo Bruna Kovaříka (Krabathor, Hypnos), která původně vyšla v roce 2014 a s...
8.2.2025Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.