Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cambion - Conflagrate the Celestial Refugium

CambionConflagrate the Celestial Refugium

Garmfrost1.6.2021
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Cambion jsou brutální, rychlí jako blesk, čitelní a nakažlivě poslouchatelní. Debut jak víno!

Tuzemský label Lavadome Productions pod svými křídly vydává jedinečné nahrávky. Každá je něčím speciální, výjimečná. To už v našem malém rybníčku všichni, co rádi zajímavý extrém, dávno ví. Také v případě mezinárodní hordy Cambion se mu podařilo odchytnout skvělou bandu s opravdu zdařilým debutem. Cambion produkuje ten typ death metalu, který svou zuřivostí a rychlostí posluchače doslova masakruje. Kdo si libuje v produkci Krisium, Morbid Angel, Belphegor, ale také starých Slayer (ano, i kus thrashové řezničiny je v mozaice surové dlouhohrající prvotiny Conflagrate the Celestial Refugium dokonale přítomen) neměl by váhat a po Cambion se poohlédnout.

 

 

Cambion se na scéně pohybují pár let. Před debutem kapela vydala opravdu dobré demo Unfold Chaos Supreme (doporučuju si jej poslechnout na oficiálním bandcampu kapely, už tenkrát bylo vidět, že mezi borci funguje chemie zcela nespoutaně a hlavně přirozeně) a EP Scourge of Power s bubeníkem Impiety, Bloodlust nebo Depravity - Louisem „Disaster“ Rando. Ostatně jeho následovník, který si sedl na jeho židličku a nabubnoval Conflagrate the Celestial Refugium – Chason Westmoreland (Hate Eternal, Burning the Massses, ex-The Faceless a další), za jeho rychlostí a technickou hravostí rozhodně nezaostává. Chason k ústřední dvojici – kytaristovi a doprovodnému growlerovi T.R. a basujícímu frontmanovi R.O. dokonale pasuje. Když se mrknete na metalové archívy, kde všude ti dva hráli, neměla by vyspělost Cambion takovým překvapením. Dost už ale encyklopedických blbinek. Jde se na metal!

 

Všechno, co jsem psal o předchozí tvorbě, v případě Conflagrate the Celestial Refugium nejen že pořád platí, ale po všech stranách hravě překonává. Album má sakra dobrý zvuk, skladby jsou napsané tak, že udivují krutými melodiemi a zároveň jistou nakažlivostí. Lehkonový Chason Westmoreland desku žene jako tsunami. Deska vybuchuje v mixu deathu a blacku s poctivým thrashovým kořením. Ultra rychlé skladby ovšem vůbec nesplývají. Každá je jinak nastavená. Kytary jsou barevně a příjemně ostré, basa pumpuje a bicí nic nepřeřvávají ani nejsou schované. R.O. svým hlasem netahá nic z hloubek, ale plive kolem sebe jed. Doprovodné vokály pak screamy doplňují hlubokým growlem, díky čemuž jsem si občas vzpomněl na rané Carcass.

 

Občas tím, jak je Conflagrate the Celestial Refugium rychlou řezničinou, evokuje grindový masakr. Ale na rozdíl od podobných vypalovaček je debut Cambion od střechy po půdu narvaný špičkovou rytmikou a pravověrným metalovým feelingem. Strunové výjezdy díky bicím vyniknou ve své divoce primitivní kráse. Mají nebezpečně ostré hrany a jízlivý ocas. Metal jak má vypadat!

 

cambion

 

Těžko vypíchnout z osmera skladeb jednu, která by vyčnívala a na kterou lze bez výhrad ukázat, že je tou hlavní. Nejvíce se mi líbí třetí Cambion, kde jsou do hoblovaček vmíchány šílené a uvřískané sólové nálety. Ani nestíhám počítat, kolikrát Chason změní rytmus. Chvíli jede tupa tupa, pak zase tluče jak do peřin a úplně nejlepší jsou jeho pochodové rytmy, do kterých bych ale pochodovat nechtěl, protože by mi upadly nohy. Hehe. Mým dalším favoritem je Eiton Euclarion s chytlavou ústřední melodií. Skladba je opět zběsilejší než rychlost světla, ale i přesto jsou v ní jasně slyšitelné hitové momenty. Přesně tohle vnímám jako největší přednost Cambion – jejich tvorba je brutální, zběsilá, ale přesto čitelná, skvěle zahraná a plná chytlavých riffů. Až do konce desky se neunaví jak muzikanti, tak posluchač. Album se poslouchá velice snadno a nelze přestat.

 

Stará škola se nezapře, ale tolik energie a radosti hrát extrémní hlomoz se jen tak neslyší. Cambion bodují. Uzavřít album devítiminutovou instrumentálkou by mohlo každému druhému zlomit vaz. Obscuratio je snadno vstřebatelnou. Pomalé a střední tempo se postupně vrací k sypanicím, kytarista s basou si hrají, skladba je plná atmosféry a příjemně ukončí veškeré emoční cukance. Conflagrate the Celestial Refugium se poslouchá snadno, ale oposlouchat zas tak rychle nelze. Jediné, co se mi moc nelíbí, je klišovité logo. To mi kazí celkový dojem. Front cover i booklet je plný silných motivů, ale těžko čitelný font písma a zmíněné logo jsou jedinými smítky na jinak dokonalé kráse.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 1.6.21 12:47odpovědět

Cambion do toho vlítli po hlavě a mají se čím chlubit. Chason do toho řeže stejně skvěle, jako kdysi v Hate Eternal. Je to solidní smršť.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky