Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cambion - Conflagrate the Celestial Refugium

CambionConflagrate the Celestial Refugium

Garmfrost1.6.2021
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Cambion jsou brutální, rychlí jako blesk, čitelní a nakažlivě poslouchatelní. Debut jak víno!

Tuzemský label Lavadome Productions pod svými křídly vydává jedinečné nahrávky. Každá je něčím speciální, výjimečná. To už v našem malém rybníčku všichni, co rádi zajímavý extrém, dávno ví. Také v případě mezinárodní hordy Cambion se mu podařilo odchytnout skvělou bandu s opravdu zdařilým debutem. Cambion produkuje ten typ death metalu, který svou zuřivostí a rychlostí posluchače doslova masakruje. Kdo si libuje v produkci Krisium, Morbid Angel, Belphegor, ale také starých Slayer (ano, i kus thrashové řezničiny je v mozaice surové dlouhohrající prvotiny Conflagrate the Celestial Refugium dokonale přítomen) neměl by váhat a po Cambion se poohlédnout.

 

 

Cambion se na scéně pohybují pár let. Před debutem kapela vydala opravdu dobré demo Unfold Chaos Supreme (doporučuju si jej poslechnout na oficiálním bandcampu kapely, už tenkrát bylo vidět, že mezi borci funguje chemie zcela nespoutaně a hlavně přirozeně) a EP Scourge of Power s bubeníkem Impiety, Bloodlust nebo Depravity - Louisem „Disaster“ Rando. Ostatně jeho následovník, který si sedl na jeho židličku a nabubnoval Conflagrate the Celestial Refugium – Chason Westmoreland (Hate Eternal, Burning the Massses, ex-The Faceless a další), za jeho rychlostí a technickou hravostí rozhodně nezaostává. Chason k ústřední dvojici – kytaristovi a doprovodnému growlerovi T.R. a basujícímu frontmanovi R.O. dokonale pasuje. Když se mrknete na metalové archívy, kde všude ti dva hráli, neměla by vyspělost Cambion takovým překvapením. Dost už ale encyklopedických blbinek. Jde se na metal!

 

Všechno, co jsem psal o předchozí tvorbě, v případě Conflagrate the Celestial Refugium nejen že pořád platí, ale po všech stranách hravě překonává. Album má sakra dobrý zvuk, skladby jsou napsané tak, že udivují krutými melodiemi a zároveň jistou nakažlivostí. Lehkonový Chason Westmoreland desku žene jako tsunami. Deska vybuchuje v mixu deathu a blacku s poctivým thrashovým kořením. Ultra rychlé skladby ovšem vůbec nesplývají. Každá je jinak nastavená. Kytary jsou barevně a příjemně ostré, basa pumpuje a bicí nic nepřeřvávají ani nejsou schované. R.O. svým hlasem netahá nic z hloubek, ale plive kolem sebe jed. Doprovodné vokály pak screamy doplňují hlubokým growlem, díky čemuž jsem si občas vzpomněl na rané Carcass.

 

Občas tím, jak je Conflagrate the Celestial Refugium rychlou řezničinou, evokuje grindový masakr. Ale na rozdíl od podobných vypalovaček je debut Cambion od střechy po půdu narvaný špičkovou rytmikou a pravověrným metalovým feelingem. Strunové výjezdy díky bicím vyniknou ve své divoce primitivní kráse. Mají nebezpečně ostré hrany a jízlivý ocas. Metal jak má vypadat!

 

cambion

 

Těžko vypíchnout z osmera skladeb jednu, která by vyčnívala a na kterou lze bez výhrad ukázat, že je tou hlavní. Nejvíce se mi líbí třetí Cambion, kde jsou do hoblovaček vmíchány šílené a uvřískané sólové nálety. Ani nestíhám počítat, kolikrát Chason změní rytmus. Chvíli jede tupa tupa, pak zase tluče jak do peřin a úplně nejlepší jsou jeho pochodové rytmy, do kterých bych ale pochodovat nechtěl, protože by mi upadly nohy. Hehe. Mým dalším favoritem je Eiton Euclarion s chytlavou ústřední melodií. Skladba je opět zběsilejší než rychlost světla, ale i přesto jsou v ní jasně slyšitelné hitové momenty. Přesně tohle vnímám jako největší přednost Cambion – jejich tvorba je brutální, zběsilá, ale přesto čitelná, skvěle zahraná a plná chytlavých riffů. Až do konce desky se neunaví jak muzikanti, tak posluchač. Album se poslouchá velice snadno a nelze přestat.

 

Stará škola se nezapře, ale tolik energie a radosti hrát extrémní hlomoz se jen tak neslyší. Cambion bodují. Uzavřít album devítiminutovou instrumentálkou by mohlo každému druhému zlomit vaz. Obscuratio je snadno vstřebatelnou. Pomalé a střední tempo se postupně vrací k sypanicím, kytarista s basou si hrají, skladba je plná atmosféry a příjemně ukončí veškeré emoční cukance. Conflagrate the Celestial Refugium se poslouchá snadno, ale oposlouchat zas tak rychle nelze. Jediné, co se mi moc nelíbí, je klišovité logo. To mi kazí celkový dojem. Front cover i booklet je plný silných motivů, ale těžko čitelný font písma a zmíněné logo jsou jedinými smítky na jinak dokonalé kráse.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 1.6.21 12:47odpovědět

Cambion do toho vlítli po hlavě a mají se čím chlubit. Chason do toho řeže stejně skvěle, jako kdysi v Hate Eternal. Je to solidní smršť.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky