Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cataract - Kingdom

CataractKingdom

Michal Z25.2.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Mírný posun oproti předchůdci Cataract prodělali. Kreativita a nápaditost songů jde stále směrem k tuctovosti a zaměnitelnosti s kýmkoliv v metalcore davu. Hudba slušné kvality, převedeno do slovníku automobilového průmyslu – nižší střední třída.

Tak vážení musím vás uklidnit, po předchozím dílu Švýcarů Cataract s názvem „With Triumph Comes Loss“ (2004), kde se hodináři neukázali v nejlepším světle, je zde reparát, který přislibuje návrat do správné formy. Bude tomu tak?

 

Intro od počátku alba vše zalívá monumentálním zvukem. Má duše se v hutném lomozu nechává koupat. Zvuk a technika bicích dává na srozuměnou, že tady budou mít hodně velký prostor. Natažení uzávěru a kapela do nás nasype hromadu drážkovaných broků Made in Metalcore Pure. Oddechuji, mé naděje vkládané do této hordy, lehce pošramocené předchozím dílem, jsou oprávněné. Někomu čistý zvuk od Tue Madsena nesedí, ale mé senzory chrochtají blahem. Kdo má raději špinavější a surovější produkci, doporučuji předchozí album.

 

Cataract více pracují s náladou a nesázejí na první signální. Rozehrávají útok jako praví stratégové a zkušení drtiči nepřátel. V diskuzích či článcích po internetu se stále poukazuje na čerpání od Hatebreed a Slayer, mě tento fakt nijak neruší v užívání si této kovo práce. Občas se jede s nohou na podlaze, ale jak bylo řečeno, není tomu tak setrvale, jako na předchozí placce.

 

Někdy se Cataract zhmotňují ve výrazivu těžkém jako ingot křemíku. Pomalým, ale o to hutnějším řízem si zjednávají respekt. Bez zbytečných oklik vám klepají na vaše smysly a odnáší pryč nechuť jít do dalšího pracovního dne. Legie před bránou dupou ve středním tempu s odhodláním semlít nepřátele hrubšího formátu. Téměř v každém okamžiku ze skladeb prosakují pradávné thrash metalové kořeny s americkým i germánským rodokmenem. Co s takovým genetickým základem provést? Inu kosmeticky překovat do vlastní podoby nasranosti a nebezpečnosti. U minulého alba mi scházela vhodnější produkce, té se mi nyní dostalo v plné míře, navíc ubylo jednoduchosti a klišovitosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky