Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnešní dvoj-recenze spadá do kategorie úklidu před koncem roku, kdy se snažíte vyčistit svědomíčko od všech restů a zbytků, na které se během roku nedostalo a se kterými už se nechcete zaobírat v roce s novým letopočtem. Obě dnešní nahrávky vyšly v podstatě nedávno (říjen a listopad 2019), obě se snaží nehrát nic tuctového a spíš navodit dojem umělečtějšího (Excelsior), anebo alternativnějšího (Love Machine) směřování. A oběma se to shodně nedaří.

// Excelsior - O Horizon

O tomhle projektu by šlo psát jako o jednomužném, kdyby za vším nestála jedna žena jménem Anja Tietze Lahrmann původem z Dánska. A ženský ekvivalent pro tuhle situaci jsem v češtině nenašel. Tahle Anja se dříve angažovala v kapele Ice Cream Cathedral, která byla vydavatelsky aktivní mezi roky 2011 až 2014, ale od té doby jí nevyšlo nic. Možná proto sólová dráha, možná proto nové jméno a zase trochu jiný pohled na pop, který se snaží utéct z lopaty jednoduchých závěrů a muziky pro masy. Tím debutní deska O Horizon není ani náhodou.

Na druhou stranu zřejmá snaha o umělečtější dojem pro mě není zárukou toho, že s desku budu chtít trávit líbánky, protože jednak to ani zdaleka není můj šálek čaje, a druhak pokud už si chci dopřát něco trochu náročného, co zavání mixem popu, elektroniky, alternativy a nevím čeho ještě, sáhnu po Björk. Tím tyhle dvě holky nijak nesrovnávám, říkám tím jen to, že můj zájem o podobnou hudbu je naprosto okrajový a pokud už na ni dostanu chuť, mám své favorit(k)y a těch se držím.

V materiálech, které dorazily společně s albem, se píše, že O Horizon je hypermoderní směs avantgardního zvuku a formálních experimentů. Pop, barokní a renezanční hudba tematicky propojená s lidskou snahou držet krok s neustále se zrychlujícím světem. Pokud se v tom vyznáte, směle do ukázky a třeba do celé desky, která mně osobně místy přijde stravitelná (to když Anja prostě zpívá a nic dalšího nevymýšlí), ale většinou naprosto otravná. To když se hraje závod o nejprotivnější zvuk, s nimiž autorka ráda zanáší prostor, protože přece umění - zkuste Wandering Womb jako příklad.

Velmi často mi album přijde jako taková forma dadaismu, kdy na začátku nebylo slovo, ale ani žádná myšlenka, a až v průběhu se dílem nějaké potměšilé náhody vše začalo formovat do něčeho, co sice nějak dopadlo, ale kdyby se to nahrávalo ve středu místo v úterý, mohlo to dopadnout úplně jinak. Děkuji pěkně, stačilo.

10 %

// Love Machine - Mirrors & Money (EP)

Tahle kapela nezačala dobře. První pohled většinou patří obálce a tato barevná šílenost mi přijde jako zločin proti lidskosti a ještě o dost tragičtější než obálky Už jsme doma od Martina Velíška (ne, opravdu nepatřím k obdivovatelům jeho malířského umění). Druhý pohled na promo fotky kapely (to jen abych věděl, s kým mám tu čest) a začínám mít pocit, že jde do tuhého. Ostatně posuďte sami. No a v neposlední řadě název - ještě víc neoriginální pitomost byste hledali docela těžko.

Hudebně naštěstí není jejich aktuální EP natolik tragické, jak by se mohlo čekat z obrazové předehry, nicméně tak nějak tajně doufám, že je v tom schováno hodně hudební nadsázky, sofistikovaného humoru a sebeironie, protože pokud by to někdo myslel smrtelně vážně, bylo by to na diagnózu. Love Machine balancují mezi otravným pop-rockem, který si v domácích podmínkách spojuju se Support Lesbiens nebo Ready Kirken, a takovou zvláštní rockovou koláží, která mi evokuje Franka Zappu. Tedy hodně vzdáleně, ale například vytažení docela úchylného vokálu mi v tom možná trošku dává zapravdu (zkuste titulní Mirrors & Money).

Když už jsem u Excelsior citoval promo materiály, nedá mi to a vsunu pro pobavení i sem krátkou promotérskou sentenci, která odráží to, že prý oproti dřívějšímu psychedelickému zvuku je novinka Love Machine mnohem víc komplexní a moderní. Snad kvůli využití dechové sekce (Birdy Buddy) nebo nevím kvůli čemu, protože jinak mi to přijde docela garáž a lehká dekadence, jež nemá s modernou společného prakticky nic. Psychedelický rock uvedený v nejrůznějších profilech prosím taky moc nečekejte, tedy pokud o něm máte aspoň přibližně představu.

Což nevadí, nehrajeme si se slovíčky a evidentními hloupostmi, zajímá nás hudba. A ta, pokud se budeme bavit v rovině hudebního humoru a nadsázky, není úplně mimo, pokud zrovna máte na podobný humor čas a chuť. Vážně se taková nahrávka ale brát nedá, to po mě nechtějte, na to mám svého Zappu a s ním už nepotřebuju nic dalšího.

25 %