Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak vážení musím vás uklidnit, po předchozím dílu Švýcarů Cataract s názvem „With Triumph Comes Loss“ (2004), kde se hodináři neukázali v nejlepším světle, je zde reparát, který přislibuje návrat do správné formy. Bude tomu tak?

Intro od počátku alba vše zalívá monumentálním zvukem. Má duše se v hutném lomozu nechává koupat. Zvuk a technika bicích dává na srozuměnou, že tady budou mít hodně velký prostor. Natažení uzávěru a kapela do nás nasype hromadu drážkovaných broků Made in Metalcore Pure. Oddechuji, mé naděje vkládané do této hordy, lehce pošramocené předchozím dílem, jsou oprávněné. Někomu čistý zvuk od Tue Madsena nesedí, ale mé senzory chrochtají blahem. Kdo má raději špinavější a surovější produkci, doporučuji předchozí album.

Cataract více pracují s náladou a nesázejí na první signální. Rozehrávají útok jako praví stratégové a zkušení drtiči nepřátel. V diskuzích či článcích po internetu se stále poukazuje na čerpání od Hatebreed a Slayer, mě tento fakt nijak neruší v užívání si této kovo práce. Občas se jede s nohou na podlaze, ale jak bylo řečeno, není tomu tak setrvale, jako na předchozí placce.

Někdy se Cataract zhmotňují ve výrazivu těžkém jako ingot křemíku. Pomalým, ale o to hutnějším řízem si zjednávají respekt. Bez zbytečných oklik vám klepají na vaše smysly a odnáší pryč nechuť jít do dalšího pracovního dne. Legie před bránou dupou ve středním tempu s odhodláním semlít nepřátele hrubšího formátu. Téměř v každém okamžiku ze skladeb prosakují pradávné thrash metalové kořeny s americkým i germánským rodokmenem. Co s takovým genetickým základem provést? Inu kosmeticky překovat do vlastní podoby nasranosti a nebezpečnosti. U minulého alba mi scházela vhodnější produkce, té se mi nyní dostalo v plné míře, navíc ubylo jednoduchosti a klišovitosti.