|
|
||||||||||
Není mnoho titánů, kteří by se mohli opřít o léty prověřenou sestavu a nemuset na ní změnit ani zbla. Musí jít o hotové požehnání projevující se v alchymii té které kapely. Bohužel věčný problém se sestavou se týká i poláků Decapitated, kteří koncem května urvali ze řetězu své nové album. Na personální škatulata jsme o této kapely zvyklí, a tak asi nebude překvapením, že sestava podepsaná pod minulou řadovkou je minulostí a Decapitated skončili ve třech. Stará puška Vogg, křikloun Raffael a novic James Stewart za bicími. Nepříjemná věc tohle, proto bylo nutné pro nové album sehnat žoldáka na basu, kterým se stal Jamesův parťák z Anal Stench Pawel Pasek. Jakmile si věci i lidé sedli, mohlo se jít na to.
Nemůžu se zbavit dojmu, že nejen sestava, ale i obaly desek jsou bolestí kapely. Od Organic Hallucinosis z roku 2006 jde o pokusy ve stylu každý pes jiná ves a jsou to veskrze smutné výsledky. Letos to není jiné a jen těžko v tom hledám tu správnou myšlenku. Ale obal kapelu nedělá... Kdo Decapitated sleduje, ví, že se z velice zajímavé deathmetalové polohy spustila do populárnějších vod, ve kterých se sváří coreové a groovemetalové proudy. To už bylo mnohokrát zmíněno, proto nebudu mlátit prázdnou slámu a jen řeknu, že čekání na novinku u mě proto nevyvolávalo žádné mimořádné očekávání. Spíš z povinnosti a věrnosti jsem sledoval datum vydání. Vypuštěné singly cosi naznačovaly, ale chtěl jsem si počkat na celek a pak si udělat definitivní názor. A kupodivu se jím stala lehce nadprůměrná spokojenost a celkem překvapivý pocit, že mě to album baví. Stačí se neohlížet zpět, nesrovnávat a bez předsudků se ponořit do jejich současné práce.
Takže pouštím, docela dobrý, dobrý a najednou třetí skladba Just A Cigarette, jasné téma a taky jasná pecka, která odrovná všechny pochybovače včetně mě. Decapitated na to šli cestou větší askeze, přísnější střih bez zbytečného jančení a rajtování s gaťama u kolen. Možná pro nelehké téma, možná z jiného důvodu, ale album nabralo na váze a v některých pasážích je sakramentsky temné. Daří se mu stahovat moderní myšlenky k jádru stylu, k prvotní temnotě bez odlehčujícíh paprsků. Tedy tam kde mám kapelu rád. Víc čistého death metalu, i když ten skočný, groovy dojem nejde odpárat do poslední nitky. A zase musím ocenit technicky bravurní hru v převážně ostrém tempu, tohle umění mají kluci prostě v krvi a jsem rád, že na něj nezapomínají. Přidejme k tomu to, že velice lehko a nebezpečně nasávají trahsmetalovou drzost a razanci, která albem probleskuje jako maják. Břitce sekané rify podepírané vzteklým řevem mě zkrátka nemůžou nechat chladným.
Cancer Culture ale není jen o agresi vyvolané chorobou, o stresu. Své místo zde mají i melodická sóla, která pentlují drtivé rify a ochlazují klokotající cévní systém. Naprostý (pozitivní) děs mě jímá z bicí artilérie, která je stále mašinózní a je jedno, kdo za škopky sedí. U Decapitaded jde o jistotu a aktuálně takový hovadismus, že se mi chce řvát nadšením. Bohužel bych si zařval i ve skladbě Hello Death, ale naopak zděšením. Co je to napadlo zvát si k mikrofonu babu? Nějaká Tatiana se v páté skladbě snaží drsňácky zapadnout, ale tady to nefunguje. Tohle jsou Decapitated a babu si v tomhle chlívu představuju jen těžko... Skladba samotná je nářez jako od Sepultury a zbytečně jí byl vzat vítr z plachty. Naopak Rob Flynn (Machine Head) hostující ve skladbě Iconoclast je trefou do černého. Jeho čistý, lehce unavený zpěv, kdo z trasherů by ho nepoznal. Je to příjemná perlička v silné skladbě a já jsem spokojen jako už dlouho ne. Flynn příjemně naruší Rastův řev, se kterým pořád nejsem úplně stoprocentně spokojen. Ale snaží se a někdy ze sebe dokáže vyplodit opravdu chorý vokál.
Současní Decapitated jsou silní, sebevědomí a zdatně roubují death metal do trashového podrostu. Proto je stále tvrdé, agresivní a plné zajímavých melodií. Posluchač si užije jak motorově valivých pasáží narušujících integritu krčních obratlů, tak kvílivé kytarové výjezdy ala Obituary. To vše jsou, myslím, dobré argumenty pro zachování věrnosti.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Nuclear Blast
Vydáno:Květen 2022
Žánr:death / trash
Vogg - kytara
Rasta - zpěv
James Stewart - bicí
hosté:
Tatiana Shmayluk - zpěv (track 5)
Robb Flynn - zpěv (track 6)
Paweł Pasek - basa
1. From the Nothingness with Love
2. Cancer Culture
3. Just a Cigarette
4. No Cure
5. Hello Death
6. Iconoclast
7. Suicidal Space Programme
8. Locked
9. Hours as Battlegrounds
10. Last Supper
Decapitated
Carnival Is Forever
Decapitated
Blood Mantra
Decapitated
Anticult
Decapitated, Hatesphere, Thy Disease
7.11.18, Melodka, Brno
Agrimonia
Awaken
Moloken
All Is Left to See
Hexvessel
No Holier Temple
Supreme Conception
Empires of the Mind (EP)
Pačess
Zoigl (EP)
Hostia
Nailed
Edge of Sanity
The Spectral Sorrows
Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
2.11.2024Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
27.10.2024Sváteční pondělí 28.10. bude mít v Brně příjemnou doom metalovou koncovku. Na Melodce se představí trio žánrovek Woe Unto Me, Guyod a Futile Mourning.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.