Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letošní podzim je ve znamení nových desek předních deathmetalových kapel a hnedle dvou návratových z Mekky evropského death metalu, to jest Švédska. Jednou z nich je prvotřídní hrubozrnný parní válec Centinex. Ti stáli kdysi na začátku masivní invaze severské smrti a s menšími či většími problémy přežili až do roku 2006, kdy najednou vše kolem nich ztichlo a nebylo nic. Z jejich popelu vyrostly nové zajímavé spolky s Demonical v čele, ale každý fanda stejně s čím dál marnějšími nadějemi vyhlížel další počin právě Centinex. Na dotazy ohledně comebacku odpovídali bývalí členové zdráhavě - jednou kladně, podruhé odmítavě. Když už nikdo nic neočekával, objevily se zmínky o možném renuionu. „Redeeming Filth“ předcházely masívní promo kampaně, které hovořily v superlativech o návratu roku. Taková slova je samozřejmě třeba brát s rezervou, nicméně hned při prvním seznámení se s novinkou tentokrát dávám fantaziím vydavatelů víceméně za pravdu.

Z původních členů se v současnosti setkáme jen s basákem Martinem Schulmanem. Dobu před rozpadem pamatuje ještě bicman Kennet Englund, ale zbytek původního osazenstva se ke comebacku nepřipojil, což zase tak nevadí a desce tento fakt nikterak neuškodil, protože noví členové jsou rovněž veterány tvrdě metalového světa. Devátou fošnu zdobí stylově krásný obal z dílny Costina Chioreanu, který dokáže skvěle navnadit fanatického fanouška starých dobrých deathmetalových časů. Drtivý zvuk, který se na vás bez varování sesype s prvními tóny, je pýchou Amplified Studios. Konečný mix a mastering z Garageland Studios dodal nahrávce opravdu burácivou sílu vulkanické erupce.

Ačkoliv jsou Centinex ze Švédska a ovlivnili řadu death metalových kapel, sami se na nové desce nechali unést floridskou obdobou smrtícího žánru. Slyším odér starých dobrých Massacre, Six Feet Under nebo Obituary. Tedy razantní groove death s hlubokým growlem. Nemusíme se ale obávat ztráty typického chrastivého zvuku kytar a vůbec ztráty svého vlastního ksichtu. Mluvím o inspiracích, ne o plagiátech.

Úvodní vypalovačka „When Bodies Are Deformed“ vás rozseká na kousíčky. Zároveň se od této skladby postupně zpomaluje, což ale neznamená, že jsou další songy nějaké zpívánky. Tvrdost a razantnost má hlavní roli. Následující „Moist Purple Stain“ je také ve znamení svižnosti - tvrdé riffy ve vás probudí touhu rozbít hlavu v ďábelském mlácení a přitom řvát jako o život! Občasné thrashové výjezdy album hezky občerství. Miluju „Bloodraze“. Groovy houpačka vás tlačí k zemi, aby se náhle kolem vás rozpoutal pěkný kotel. Ano, nová deska je jako stvořená ke koncertnímu běsnění, což podporuje i parádní bordel ve „Without Motives“. Navíc ani lyrická stránka alba není vůbec špatná. Jakkoliv mívá často jen doplňující, podružnou roli, zde si můžete vyslechnout zajímavé myšlenky o smrti, umírání, zapomenutí. Variabilní vokál Alexandra Högboma, většinou se plazící v hlubokém murmuru, umí i vztekle štěkat nebo naopak vymyslet zajímavou melodii, aniž by opustil smrtící zónu. Takový zpěv je pro kapelu hotový poklad.

Ani se nenadějete, masívní srážka švédské a floridské školy skončí a ve vás možná zůstanou smíšené pocity. Jste vyčerpaní, z přemíry probuzených zvířecích pudů se málem stydíte, ale zároveň jste šťastně uvolnění. Centinex se na „Redeeming Filth“ předvedli ve výborné formě. Na jednu stranu jsou slyšet odkazy na jejich minulost, dostává se vám prvotřídního death metalu v celé jeho kráse, ale zároveň je novinka deskou současnou bez nostalgického tápání a rýpání se ve starých vzpomínkách. Mluvím-li i brutální tvrdosti, musím dodat, že ona brutalita je kultivovaná a spíše nedbale rozcuchaná než divoce rozevlátá. Ostatně kdo zná Demonical, tuší, jakouže formou je deska vedena. Narozdíl od zmíněné tutovky švédského deathu je „Redeeming Filth“ pomalejší a uhlazenější. Ale také hutnější a tvrdší. Co je to tvrdost? Dá se změřit u hudby? Asi ne, že. Čistě alibisticky navrhuji - pusťte si novou desku legendy evropského metalu sami. Neprohloupíte.