Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Christian Death - Evil Becomes Rule

Christian DeathEvil Becomes Rule

Garmfrost12.7.2022
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Christian Death nahráli jednu ze svých nejotevřenějších nahrávek. Nebáli se objevit nové postupy, popustili uzdu emocím, nikdo se netlačí do popředí. Vše je přirozené, vyrovnané.

Pokaždé, kdy se podívám na Maitri, femme fatale amerických death/rockových titánů Christian Death, přemýšlím, kolik té čarodějnici může být. Vypadá furt sakra dobře, zpívá ještě líp. K ChD se přidala takřka před třemi dekádami a spolu s Valorem Kandem tvoří nerozlučnou dvojici. Když vezmeme v potaz, že Christian Death jsou součástí scény více než čtyřicet let, je obdivuhodné, jak skvěle jejich poslední desky zní. Předchůdkyni novinky Evil Becomes Rule, sedm let mladou The Root Of All Evilution stále mlsám. Není dokonalá, ale bral jsem ji jako velice příjemný důkaz, že stárnout se musí umět.

 

Evil Becomes Rule je ovšem z jiného těsta. Rukopis samozřejmě nelze změnit mávnutím kouzelného proutku, čehož důkazem jsou jak typické zpěvy ústřední dvojice, tak zvuk kytar a specifické harmonie. Kdo čeká pokračování čehokoliv, nostalgické pomrkávání za zašlou slávou a bývalou krásou, měl by se ohlédnout jinde. Christian Death nechali vše za sebou, v rámci své osobnosti nahráli progresivní album. Ano, nepřeháním. Optikou stylů a žánrů samozřejmě kecám. Evil Becomes Rule je naplněno po okraj hororovou, chcete-li mystickou aurou. Způsob pěveckého projevu Valora s Maitri je neměnný. Valor svým posmutněle zlým barytonem deklamuje, vyhrožuje a sem tam smutně prozpěvuje. Maitri jej dokřikuje, ale oproti dřívějšku se velice často chápe vůdčí role a zpívá sólo.

 

Obdivuju jejich styl, který rezignuje na symfonické vlny a operní vokály. Zatímco jsem se u posledních alb pozastavoval nad metalovými vlivy, Evil Becomes Rule jde více do punkové špíny a vrací se do kolébky gotiky a death rocku. Je hodně melodické, místy až překvapivě. Zvuk kytar mi v některých místech evokuje gothic/metalovou odnož, což předpokládám staří gotici nelibě nesou. Je to ovšem pouze pozlátko, kabátek. Podstata je ryzí.

 

christiandeath

 

Působivý otvírák The Alpha And The Omega nabízí hrůzostrašné popěvky se všemi typickými propriety. Nenaznačuje, co čekat. Vše je při starém dobrém. Vlastně ještě New Messiah, vylepšený zvonky a tklivými syntezátory, pokračuje v dozvucích minulosti. Nálada je tíživá, depresivní, hororová a špinavě punková. První kopanec je doslova punková Elegant Sleeping s lead vokálem Maitri. Skladba pěkně uhání, melodie vás trhají. Basa pod (nebo vlastně nad) kytarou pulzuje jako srdce při infarktu. Jsem nadšen. První vrchol vybuchne v Blood Moon. Hit jako hrom. Do basového ráje se syntezátorovými vylepšeními vtrhnou elektrizující kytary a nakažlivé dvojzpěvy v refrénu. Přiznám se, že si ústřední melodii pobrukuju zcela bezmyšlenkovitě. Deska se pěkně vyvíjí, co? Abraxas we are je zejména v kytarách dosti gothic metalový kousek. Celek je opět basový. Valor s Maitri zpívají ze začátku hodně tiše, ale v refrénu se jim otevřou křídla…

 

Když otevřu svá křídla,

otevřu ti svá křídla

Když otevřu svá křídla,

otevřu ti svá křídla

 

Systém skladeb na Evil Becomes Rule je vyrovnaný, klidný. Schizofrenické odbočky kapela kočíruje s naprostou pohodou. Do punku, i jejich typického death/rocku jsou metalové kusance zakomponované zcela přirozeně. The Warning otevřená křídla v Abraxas we are zůstanou, a vy se spolu s nimi můžete vydat na výlet noční oblohou, ve které se střídají červánky s bouří a nočním tichem to končí. Další vrchol a možná největší vůbec cítím v klipové Beatiful. Maitri opět zpívá sólo a ovládá veškerý prostor. Valor je natolik velký muž, že se s ní nehádá.

 

Chci, abys vypadala krásně

Na mém pohřbu

Na mém pohřbu

Chci, abys vypadala krásně

Na mém pohřbu

Tak krásná

 

 

 

Jsem vlastně z nové desky Christian Death absolutně nadšený. Netuším, kdy naposledy se mnou jejich deska takto cloumala. Vím, že se ohánět podobnými emocemi je v roli pisálka nemístné. Avšak já jsem hlavně fanoušek a hudební mlsoun, takže proč ne? Na lehkost a vznešenost Beatiful není lehké navázat. Dvojice Rise and Shine a titulní Evil Becomes Rule svoji roli zvládne na jedničku. Vrací atmosféru do tenat punkové rozervanosti a gotické, potažmo death/rockové temnoty. Vše plynule směřuje k nejsilnějším okamžikům nahrávky. Ke dvojici Who Am I (part 1 a part2). Akustickými vyhrávkami otevřenými stavidly pustí ven nahromaděné otázky.

 

Kdo jsi, že rozhoduješ,

kdo bude žít, kdo zemře?

Kdo jsi, abys ospravedlňoval?

Ale pak znovu

Kdo jsem?

 

Kratičká Who Am I part 2 desku uzavírá šamanskými vokály a výzvou, kdo jsem já? Já jsem ten, kdo si Evil Becomes Rule pustí znovu a znovu. Připadne mi, že Christian Death nahráli jednu ze svých nejotevřenějších nahrávek. Nebáli se objevit nové postupy, popustili uzdu emocím, nikdo se netlačí do popředí. Vše je přirozené, vyrovnané. Pak že to nejde…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coornelus / 17.7.22 14:19odpovědět

Zdar kamarádi gotíci, taky se přidávám ke chvále, tahle deska funguje parádně. Dát to 2x - 3 x za sebou, žádnej problém.

Victimer / 12.7.22 4:40odpovědět

Parádička, tohle si nechám líbit. Přesně tento typ desky jsem teď potřeboval :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky